Téma týdne

Začátek roku je jako vždy hektický.. a tenhle školní rok nepřestane být rodeo, protože budu maturovat. Za poslední dva roky jsem se změnila k nepoznání.. díky lidem, které považuji za svoji rodinu.. kde jsem našla skvělé přátele, kterým mohu plně důvěřovat a kde jsem si našla i přítele… začátek roku začal hned pěkně rychle.. poté […]

Čtu slova témata týdne a jímá se mě nechuť, tíha, strach, ohavnost. Co vše se skrývá pod těmito slovy? Vlastně téměř vše. V dnešní době je tolik věcí, co vlastně nepotřebujeme a stejně je všichni máme či aspoň většina z nás. Patří sem i televize, která byla tématem týdne minulý týden, ale patří sem i

Zbytečná? Ano, to rozhodně je.. filmy.. stáhnu si je na ulož.to či na ně kouknu online.. reklamy.. mám jich plno na youtube.. zprávy.. nejenom, že mám internet, ale i noviny.. a informace v podobě různých dokumentů? Dokumenty si buď stáhnu a nebo si informace najdu na googlu či si je mohu také najít v knize…

Opět pár řádků, které píše naprosto retardovaný občan České republiky 😉 Když jsem byla menší.. vůbec jsem netušila, kým chci být. Chtěla jsem být naprosto vším.. když tak přemýšlím, tak právě lžu.. chtěla jsem být kuchařkou, prodavačkou, uklízečkou, popelářem, asistentkou v kanceláři atd… nikdy mě ale nenapadly takové ty typické hlouposti.. nebo aspoň si myslím,

Být tebou.. být na tvém místě, udělala bych to či ono.. ale ty nejsi na mém místě tak mlč.. to je to první, co mě napadne, když mi někdo něco takového řekne. Dokáže mě to skutečně vytočit. Akorát slova, která se rozplynou a vůbec nemají význam. Nejsi na mém místě a nevíš, co bys udělal..

Když zavřu oči, vidím tě přímo před sebou, lásko moje. Každou chvilku strávenou s tebou nikdy nezapomenu, všechny se mi vryly do paměti. Proč mě týráš? Proč nepřijdeš? Kdyby si jen tušil, jak moc mi chybíš, lásko neopouštěj mě. Když zavřu oči, začne se mi před nimi odehrávat.. to všechno. Ty momenty plné vroucných polibků

Sice opožděně..ale přece nyní píši článek na toto téma týdne. Zkrátka mám právě teď náladu na to napsat nyní pár řádků na toto téma. Rychle, rychle běží čas. Ano, toto jsem si přesně říkala minulý týden v sobotu, když jsem měla narozeniny, připadala jsem si najendou tak strašně stará, přemítala jsem si celý svůj život.

Brzy už to bude rok, co jsem se seznámila s lidičky z Arachne. Momentálně absolutně nechápu, jak jsem mohla bez nich existovat. Jsem strašně ráda za to, že jsem měla příležitost je poznat a že jsem měla tu možnost s nimi od té doby trávit tolik času. Sama tomu nemohu uvěřit.. poslední roky.. možná to

Neztrácej naději! Ano snadno se to radí.. snadno se to říká „Neztrácej naději!“, ale jak to má najednou člověk přestat dělat, když je na samém dně?! Je to však Pravda pravdoucí. Nikdy není člověk úplně na dně a když ano, nezbývá nic jiného než se z toho dna odrazit. Ano možná se to lehko říká,

Je to už nějaký ten pátek, co jsem sem na blog nenapsala ani čárku.. v mém životě se toho totiž tolik událo, že jsem skutečně neměla čas, a když jsem nějaký měla, akorát jsem se zhroutila do postele a spala. Naposledy jsem psala o Jarním Arachne, které mě seznámilo s lidmi, kteří jsou mi blízcí