O mojí maličkosti

Můj příběh

Za posledních pět let jsem se neuvěřitelně posunula kupředu. Studuji na Karlově Univerzitě obor Ekologie a ochrana přírody. Chodím na všemožné přednášky, koukán na ně na youtube či poslouchám podcasty a vše, co se dozvím, do sebe tak nějak zapadá a před mýma očima se rozprostírá nádherné puzzle jménem Matka Příroda. Konečně chápu, proč je tak úžasná, proč si zaslouží pozornost a proč ji tak miluji. Navíc celé fascinující puzzle umím zaznamenat na fotky, a tím jeho krásu ukazovat i ostatním. Dokáži ukázat emoce, barvy, pocity, vše krásné, co může člověk v přírodě najít, a to pomocí fotografií.

Dřív tomu tak ale nebylo. Chodila jsem, jako každý smrtelník, po této planetě a neviděla vše úžasné kolem mě či neviděla úplně, a už vůbec jsem si toho nedokázala vážit. Když jsem koukala na louku, viděla jsem jen zelenou a o občas nějaký barevný květ, a tak vypadaly i moje fotografie. Bez kreativity, nápadu, chutě k životu. Zkrátka ta krása a vše to hezké bylo kolem mě, ale já to neviděla či ne zcela, a už vůbec jsem to neuměla zaznamenat, aby se z toho mohl těšit i někdo jiný – přátelé, rodina.

Nebyla jsem schopná si vybrat pořádný mobil či zrcadlovku, což se pochopitelně podepsalo na kvalitě fotek. Po pořízení zrcadlovky byl problém také v tom, že jsem vůbec neměla ponětí, jak správně nastavit všechny parametry, takže jsem fotila jen na automat. Proto se mi nedařilo vyfotit takový snímek, jaký jsem chtěla. Nebyl tam žádný nápad, kreativita, světlo, nadšení. I když jsem si všímala přírody kolem mě, a stále více se mi líbila, neuměla jsem její krásu zaznamenat. 

A tak jsem jen chodila na sociální sítě a fotobanky a tiše záviděla, jak mají všichni fotky báječné a namlouvala si, že je to určitě drahým vybavením za statisíce, a proto já nikdy dobře fotit nebudu a nebudu moci ukazovat ostatním, kolik krásy kolem nás je. Též jsem často nevěděla, co to vlastně na fotkách mám za zázraky přírody. Neznala jsem jména zvířat a rostlin a už vůbec nic jsem nevěděla o jejich životě.

Pak ale nastaly na mé cestě dva osudové okamžiky, od kterých se začalo vše měnit.
První velký průlom byl ve focení, a to díky mojí mamince, která řekla, že když už se utratily peníze za zrcadlovku, tak že bych se na ni měla skutečně naučit fotit, aby to nebyly vyhozené peníze. Přihlásila mě tedy na fotokroužek, kam jsem následně chodila dva roky a postupně se mi začaly rozkrývat všechna tajemství. Následně jsem si pořídila řadu knih, kde jsem vše týdny studovala. Tolik nepovedených fotek na mé cestě k úspěchu. Tolik rozčilování, ale nakonec se vše začalo hýbat kupředu.


Druhý osudový zlom se týká samozřejmě opět biologie. Opět za ním byla moje maminka. Děkuji Ti. Přihlásila mě totiž na biologické soustředění Arachne, kde jsem poznala skvělou partu lidí, která má stejné zájmy jako já, a co se týče biologických znalostí, byly dost často o hodně napřed. Začala jsem s těmito lidmi trávit hodně času. Další biologická soustředění jak Arachne, tak pak i Fluorescenční noci, sobotní přednášky na Karlově Univerzitě na všemožná témata, víkendové akce, kde jsme měli přednášky, chodili na výlety a i si prakticky zkoušeli všechno možné – mikroskopování, pipetování, kroužkování ptáků. Pomalu ale jistě se mi odhalovalo tajemství přírody. 

O nějakou dobu později jsem pak začala dělat dobrovolníka na Pražské pastvině, kde jsem opět nabírala praktické znalosti, ale i ty odborné a o další kousek později jsem se úspěšně dostala na Karlovu Univerzitu obor Ekologie a ochrana prostředí, kde opět získávám další znalosti ze světa přírody.

Nyní bych chtěla předat své znalosti Vašim dětem, aby si nemusely procházet stejnou strastiplnou cestou jako já. Už jen proto, že trvala řadu let, a přitom je to vše vlastně tak snadné, když ví člověk co a jak. 

Proto tu pro Vás mám e-book Jak zlepšit své mobilní fotografie a rovnou je v mobilu i upravit, Jak si vybrat svůj první fotoaparát a udělat na něm první fotku a k tomu bych Vám ráda dala přehled několika našich denních motýlů, kde o nich najdete veškeré informace, které jsem doposud o nich získala. Nabyté znalosti si pak budou moci vyzkoušet v praxi na několika víkendových akcích, které pořádám.

To vše pro Vaše ratolesti, ale i Vy v tom jistě najdete trochu inspirace a nových poznatků. Vydejte se se mnou na cestu objevování přírody skrz hledáček fotoaparátu, už na Vás čeká za okny!

Něco málo o Sloním snu

Sloní sen byl původně blogem, kde jsem psala o své maličkosti. O tom, co mám ráda, naplňuje mě činní šťastnou, a třeba by to mohlo udělat radost i někomu jinému. Psala jsem o sobě o svých přednostech, ale i o tom, že skutečně nejsem dokonalá. Budiž to někomu útěchou, jestli o sobě pochybuje. Nikdo není dokonalý 😉 Psala jsem i o věcech, které nesnáším, ubíjejí mě. Psala jsem blog hlavně proto, aby lidé se mnou diskutovali a já si mohla tříbit názory, abych je nějak obohatila a čtenáři udělali to stejné pro mě. Proto si velmi cením diskuzí v komentářích a hlavně konstruktivní kritiky. Nyní tento původní blog najdete v rubrice Starý blog.

Trocha historie

Začínala jsem s blogováním na Blog.cz. Měla jsem několik blogů, ale vždy mě časem přestalo bavit na ně psát a také mě odradila jejich malá návštěvnost. Psala jsem třeba blog o nějaké zpěvačce a podobně. Následně jsem ale objevila téma, které mě pro psaní nadchlo. O čem jiném mohu psát tak dobře než sama o sobě. Sebe znám přece nejlépe. Snažím se blogem ukazovat, že je skvělé být jiný. Být svůj. Ukazuji ostatním, co mám ráda, co se mi protiví a tak dále. A to mi vydrželo až do teď. 

Blog Sloní sen jsem si založila 21. února 2014 a jeho adresa byla sloni-sen.blog.cz. Je to již třetí rok, co jsem udělala velké rozhodnutí a přemístila se na svou vlastní doménu sloni-sen.cz a tím se posunula ve svém blogování zas o stupínek víš. Bylo to pro mě velké sousto, a tak se blog na dlouhou dobu utišil. Teď to zkouším znovu, úplně jinak. Tak držte palce, abych to nevzdala.