Nikdy se toho nevzdám

Je to už nějaký ten pátek, co jsem sem na blog nenapsala ani čárku.. v mém životě se toho totiž tolik událo, že jsem skutečně neměla čas, a když jsem nějaký měla, akorát jsem se zhroutila do postele a spala. Naposledy jsem psala o Jarním Arachne, které mě seznámilo s lidmi, kteří jsou mi blízcí svými názory a postoji na svět kolem, zkrátka jsem našla lidi, se kterými si mám co říci, které znám momentálně některé několik měsícůa jiné jen pár týdnů či pár dní a stejně vím, že o tyhle lidičky nikdy nechci přijít a že vždy budou patřit mezi mé přátele.. aspoň doufám.

Po Jarním Arachne jsem začala chodit na biologický kroužek, kde jsem již některé znala z Arachne a spoustu dalších zajímavých lidiček jsem poznala. Jela jsem s nimi také například na biologický výlet do Sedlce. Mezi tím jsem se učila, protože se blížil konec školního roku a já jsem měla, co vylepšovat.. stejně nakonec některé známky zůstaly na čtyřkách.

Před čtrnácti dni jsem byla se školou na několika denním výletu do Krkonoš, kde jsme se za extrémního vedra škrábali na Sněžku a pak jako kamzíci zase skákali dolů.. fakt bezva nápad.. následně po této túře jsem ještě měla pěkně spálená záda od sluníčka.. no prostě zážitek.. ale nesmím být tak negativní.. mělo to i plusy.. byl tam krásný výhled i příroda. Nejvíce se mi asi z výletu na Sněžku líbil potom několik set metrů pod vrcholem. Všichni jsme umírali horkem a žízní.. najednou oáza.. zurčící osvěžující potůček.. hned jsme se nachlemtali vody (fakt netuším jestli byl pitný, každopádně se nám ale nic nestalo).. tohle se mi asi z Krkonoš líbilo nejvíce.. jinak to ale mělo docela dost negativních stránek, ale o těch se mi nechce zmiňovat (kdyby měl někdo zájem, stačí napsat – ale zrovna pozitivní recenzi nečekejte;) ). Tak to byly Krkonoše…

O pár dní později jsem poté jela s blázny do přírody na Fluoronoc do Bílých Karpat… neuvěřitelné zážitky, z kterých mi přecházela hlava.. za těch pár dnů jsem toho prožila tolik.. jak nikdy.. a tím se dostávám k tématu týdne.. Nikdy se toho nevzdám… nevzdám se tohoto způsobu života, kdy cestuji s lidmi, se kterými toho tolik prožiji, se kterými je neuvěřitelná zábava, se kterými objevuji sama sebe, jaká vlastně jsem. Na výletu do Bílých Karpat bylo povoleno úplně všechno, každý si mohl dělat, co chtěl kromě alkoholu a sexu… každý se choval, podle sebe.. neuvěřitelná úleva.. najednou jsem nebyla svazována okolím, ptáčkovi se podařilo vylétnou z klece.. najednou však nevěděl kam letět.. já jsem si mohla dělat, co jsem chtěla, ale najednou jsem téměř vůbec nevěděla, co vlastně chci dělat. Člověk se stále přizpůsoboval.. rodičům.. učitelům, spolužákům, aby nebyl pomlouván.. stále si hrál na někoho čím nebyl a nechtěl být a najednou.. změna.. skok do neznáma.. Naštěstí ostatní mi hned ukázali, co lze vše dělat, co je vlastně život. Nechci se vrátit zpět do klece a už to vlastně ani nejde, dvířka se zaklapla.. není cesty zpět.. na jednu stranu jsem opustila bezpečí klece na stranu druhou.. nyní mi přijde, že konečně žiji.. předtím jsem jen existovala.

Je toho tolik nového, že nevím, kde začít.. a proto to rozdělím do několika článků. Jedním bude Fluoronoc a dalším… poté, co jsem se vrátila z Bílých Karpat jsem byla pozvána (bože to zní tak suše) na vítání léta, které se konalo na Pražské pastvině.. zkrátka se sešli lidé z Prahy, aby si u ohníčku snědli buřtíky, zazpívali si a následně usnuli ve spacáku vedle ohrady s kozami a ovečkami. Krásně strávený večer.. spousta zábavy.. božínku jak mně je s těmito lidmi dobře.. člověk je vždy s nimi ve své kůži.. ví, že může říct, dělat, co chce, protože nikdo není tak ubohý, aby se snížil k pomluvám, které jediné, co umí, je páchat škodu. Tato akcička se konala ve středu, šla jsem spát v jednu ráno a v pět už jsem byla na nohách a štrádovala si to s krosnou na zádech do školy.. kousek mě pak ještě svezl táta autem.. rychle něco doma zbaštit.. umýt se.. škola… moc jsem toho nenaspala, ale naštěstí jsme se koukali na Švejka, protože už jsme měli uzavřené známky.. viděla jsem ho už stokrát, ale stejně se musím stále smát.. naprosto dokonalý dvoudílný film.. když nad tím tak přemýšlím, taky bych o Švejkovi mohla sem na blog napsat pár řádků.. teď na to budu mít spoustu času. Tak jo.. tohle byl čtvrtek Švejk…

No a v pátek jsme dostali vysvědčení, protože nám předělávají školu, aby jsme se tam lépe vešli, a protože je tam zmatek, tak nám prodloužili prázdniny. V sobotu jsem se opět zrovna dlouho nevyspala, protože jsem vstávala brzo ráno, abych byla v deset hodin v Holešovicích na burze zvířat – Živá exotika, která je fakt totálně, totálně super (rozhodně o ní taky něco napíši).. a zde jsem se zamilovala do všech zvířátek, ale domů jsem si nemohla vzít vše a tak nakonec doma skončila strašilka, pakobylka a kudlanka ( o té taky napíši, protože ta je fakt drsná :D) Odpoledne jsem odjela na chatu včera jsem se vrátila, dnes jsem dočetla konečně bezvadnou knihu, jménem Amok ( o ní se tu jistě také objeví článek).. odpoledne jsem se byla vykoupat, protože je strašné teplo.. no a teď sedím tu před počítačem a za pomoci psaní si rovnám myšlenky. 😉

Tak doufám, že toto vás skutečně přesvědčilo o tom, že jsem zkrátka neměla čas napsat těch pár řádek o něco dříve, prostě toho bylo moc. 😉

Tak brzy se zas ozvu.. teď už si snad nějaký ten čas najdu 😉