Farmářky z pohledu Vědy o udržitelnosti v řešení globální změny

Další ze série semestrálních prací. Tentokrát pro předmět Věda o udržitelnosti v řešení globální změny. Jedná se tentokrát o velmi zajímavé pojetí práce tzv. „rostoucí esej“. Zvolili jsme si na začátku semestru téma nám blízké a následně chodili na přednášky. Po každé přednášce jsme napsali část eseje. To, co jsme se na přednášce dozvěděli, jsme měli vztáhnout k námi zvolenému tématu. Mohli jsme si vybrat, jestli si z dané přednášky vybereme jednu myšlenku, kterou rozvedeme či to pojmeme široce a budeme mluvit celkově o tématu dané přednášky… vždy právě vztaženo k naší případové studii. 

Psala jsem takovou esej poprvé a musím uznat, že mě tento koncept nadchnul. 

1) Člověk je skutečně nucen na přednášky chodit.
2) Je nucen na nich poslouchat.
3) Vždy je člověk nucen se zamyslet nad probíraným tématem či jeho částí, a tak se toho spoustu dozví.

Vyučující jsme navíc rostoucí esej posílali po 6. přednášce a dostali jsme na ni zpětnou vazbu. A skutečně kvalitní zpětnou vazbu. Člověka to donutilo se zase trošku zamyslet.. něco do práce dopsat a pokračovat ještě více do hloubky a skutečně se nad tématy zamýšlet. Takhle za mě má vypadat studium.
Pak jsme ještě samozřejmě vyučující posílali esej i jako celek a opět dostali zpětnou vazbu. KVALITNÍ. Pokud se člověk má posouvat dál, potřebuji hlavně kvalitní zpětné vazby, pořádnou kritiku. Té se ale velmi často nedostává. Proto jsem si to tentokrát skutečně užila.

I přednášky byly super. Přednáška totiž byla koncipována cca na hodinu a pak ještě probíhala diskuze. V diskuzích, když se spojí víc hlav dohromady, vždy vzniknou zajímavé nápady a opět další postřehy k zamyšlení.

Za mě zkrátka nej předmět po celou dobu mého studia na vysoké škole.

No a teď už k mé rostoucí eseji. Opět nechci, aby zůstala schovaná v šuplíku, a tak sdílím. Budu moc ráda za případné podněty, nápady, diskuzi. 

“Rostoucí esej” pro předmět Věda o udržitelnosti v řešení globální změny

Případová studie

Pro svou případovou studii jsem si vybrala náš rodinný projekt Farmářky z paneláku. Nabízíme pokojovky a balkónovky a šíříme osvětu kolem péče o rostliny v paneláku. Spojujeme lidi, kteří mají k dispozici jen byt či max. balkón pro pěstování rostlin. Jedná se o plno jednotlivců, ale jako celek pak mohou mít velký impakt, ať už pozitivní či negativní. Pozitivum spatřuji v tom, že si každý domů přinese kousek přírody a celkově pak budou města zelenější, což má blahodárné účinky na mentální zdraví lidí, ale i čistší ovzduší ve městech, a tedy i fyzické zdraví. Na druhou stranu na rozdíl od různých norem, které máme v zemědělství, zde nemáme tušení, jak kdo rostliny pěstujete. Velké množství plastových květináčů, spotřeba rašeliny při míchání substrátů a využívání chemických hnojiv a postřiků, u kterých hůře určíme, kde vlastně skončí. V případě zemědělství se dané pole smyje do potoka poblíž, ale kde všude končí důsledky našeho počínaní v bytě a jak ho kvantifikovat, protože nevíme, kdo všechno doma pěstuje rostliny…

Rostoucí esej

1. přednáška

Na první přednášce mě velmi zaujalo, čeho všeho jako lidstvo chceme dosáhnout a je třeba k tomu využít udržitelnost. Přesněji řečeno mě zaujal snímek s “sustainable development goals”. 17 bodů, kde jistě každý z nich je velmi důležitý a je třeba se snažit na globální úrovni ho dosáhnout. Každé “globální”, ale začíná na lokální úrovni, na úrovni jednotlivců. Uvědomila jsem si v kolika různých oblastech v rámci našeho projektu mohu šířit osvětu a malým dílkem pomáhat a podílet se na globálním cíli. Uvedu několik příkladů:

  1. I když okrajově ale přece nabízíme sazenice rajčat na balkón či učíme jak se o balkónovky starat a tedy si vypěstovat něco málo k jídlu. Když si lidé sami něco vypěstují, zjistí také, jaká je to práce a jídla si pak budou více vážit a uvědomovat si jeho skutečnou hodnotu → zero hunger
  2. Obklopení se rostlinami a péče o ně má vliv na zdraví člověka. Zlepšuje ovzduší v bytě a má pozitivní vliv na psychiku. → good health and well-being
  3. Předáváme lidem naše know-how kolem pěstování, ať už na sociálních sítích, webu či v podobě podcastu. → quality education
  4. Učíme lidi naše hodnoty kolem “farmaření z paneláku”. Není třeba pokaždé použít nový plastový květináč, ale je možné jeho opakované použití. → responsible consumption and production
  5. V substrátech nepoužíváme rašelinu, ale jiné ekologičtější varianty. Při napadení rostlin škůdci či při hnojení nepoužíváme chemické prostředky, ale biologické a podobně. → life on land
    Na našem webu si např. můžete koupit substrát pro aroidy.
  6. Snažíme se lidi spojovat, aby si předávali své znalosti a drželi při sobě, ať už se jedná o cokoliv. Aby si uvědomili, že v tom spočívá síla a dá se zvládnout mnohé. → partnerships for the goals

A takhle bych mohla pokračovat v podstatě se všemi 17 body, které byly v prezentaci zmíněny, asi je jasné, co tím myslím. 

veda_o_udrzitelnosti

Zkrátka předávat lidem, že se mohou plně rozvíjet ve svých zájmech (ať už se jedná o pěstování pokojovek či cokoliv jiného), ale je žádoucí to dělat ohleduplně a udržitelně, protože nelze donekonečna nebrat ohled na přírodu, protože ona se bez nás obejde, my bez ní nikoliv. A přitom v prezentaci byly mimo jiné ukázané i grafy exponenciálního růstu, ať už se jedná o využití vody, využití hnojiv či cokoliv dalšího. Exponenciální růst se musí někdy zastavit a my se snažíme předat jak růst i přesto, ale udržitelně v dlouhodobém měřítku. Množství plastových kelímků nemusí růst exponenciálně nahoru ani globálně ani u nás doma, a přesto můžeme pěstovat více a více rostlin.

2. přednáška

S tím mě napadá jednoduché kolečko zpětné vazby (Feedback loop) a tedy, že čím více budeme šířit osvětu kolem udržitelnosti, tedy jak neplýtvat květináči, šetři chemickými postřiky, na zahradě využívat kapkovou závlahu atd., tím více lidí začne o této problematice přemýšlet a stanou se zodpovědnými a budou se o udržitelnost ve své domácnosti snažit a to nejen kolem “farmaření z paneláku” ale celkově ve svém životě, což v hypotetickém případě vede k exponenciálnímu růstu, který samozřejmě chceme. Chceme spasit svět 🙃 Lze to ale i otočit v negativní kolečko zpětné vazby. Někteří lidé jsou totiž v dnešní době již přesyceni vším kolem “zero waste”, a tak pokud budeme příliš mluvit o udržitelnosti, mohou se čím dál více začít chovat neohleduplně k planetě, tak nějak řekněme z principu, protože potřebují být neustále s něčím v opozici. Je tedy na místě brát v úvahu oba tyto styly smýšlení a najít mezi nimi rovnováhu a tím docílit co možná největšího pozitivního účinku.

biosphere_society_economy

Z toho plyne, že naše chování jakožto “společnosti” může ovlivnit “přírodu”, lze do uvažování zapojit i “ekonomii” a tedy, čím více lidé ušetří tím, že si budou pěstovat vlastní rostliny, tím víc je budou pěstovat, což bude mít pozitivní i negativní dopady s tím spojené na “přírodu”. Stejně ale stále zastávám názor, respektive nechápu názor “ekonomů”, kteří si myslí, že “ekonomika” je ten základní pilíř, od kterého se vše odvíjí, protože zkrátka není. “Příroda” se bez nás obejde, my bez “přírody” nikoliv a “ekonomika” je čistě lidský konstrukt. Což znamená, že i když můžeme mít na přírodu skutečně značný efekt, nikdy ne větší než ona na nás a už tuplem ne, pokud bychom ji braly celkově jako “vesmír”, ne jen jako “biosféru” u nás na Zemi.

3. přednáška

Uznávám ale že vztahy mezi “společností” (potažmo “ekonomikou”) a “přírodou” respektive tedy “biosférou” mohou být hodně propletené. Jako příklad použiji “Farmářky z paneláku” a jako hranice pro zjednodušení si dám “Prahu”. Pod pojmem “Farmářky” budu nyní pro zjednodušení myslet počet prodaných rostlin v rámci tohoto projektu.

farmarky_veda_o_udrzitelnosti

Čím více rostlin prodáme, tím zkrátka uděláme Prahu zelenější a bude čistější vzduch. Mnoho rostlin totiž funguje jako skutečně účinné čističky vzduchu. Například tchýnin jazyk, zelenec a podobně.

Čím více lidí si od nás pořídí rostlinu, tím víc jich bude zdravích jak po fyzické tak psychické stránce. Co se fyzické stránky týče, rostliny čistí vzduch viz. předchozí, plus některé rostliny jsou ještě k tomu léčivé (různé bylinky či rýmovník a podobně) a mají vliv i na psychické zdraví – meduňka uklidňuje a zároveň když je člověk zkrátka obklopen zelení má to pozitivní účinky na jeho mysl. Zároveň se ale najde i pár lidí, kteří se pokojovkami otráví, protože např. tchýnin jazyk či dieffenbachia jsou hodně jedovaté a občas se stane nehoda, že rostlinu pozře dítě či v případě dieffenbachie stačí na rostlinu šáhnout bez rukavic a olíznout si potom prsty, když třeba budeme otáčet stránky v časopise. Dle toho, zda to na člověka bude mít pozitivní či negativní vliv, bude přírodě šířit osvětu. Zda si rostliny mají lidé kupovat či nemají. Pokud mají pozitivní zkušenost, a šíří ji dále, zvýší to u dalších lidí touhu potom si je pořídit a nám to zvýší počet prodaných rostlin. 

Zároveň ale to, že budou lidé šířit, jak má příroda pozitivní vliv na zdraví člověka, může snížit počet lidí v Praze, protože odjedou za přírodou na venkov a tím pádem se nám zisky sníží, protože si k nám pro rostlinu nepřijedou. Počet lidí v Praze, respektive blízko našeho paneláku samozřejmě pozitivně ovlivňuje počet koupených rostlin. Pokud si nejsou schopni lidé u nás rostliny osobně vyzvednout volí zásilkové služby, jejich cena je samozřejmě může pozitivně i negativně ovlivnit. Pokud bude nízká, lidé u nás nakoupí, protože ví, že máme kvalitní rostliny, a tak si nějakou tu korunku za dopravu rádi připlatí, pokud ale doprava bude příliš vysoká, raději si koupí rostlinu ve svém blízkém okolí i na úkor její kvality (v jakém je substrátu, zda má škůdce, jak dobře je zakořeněná,…) a doma si ji sami vypiplají, protože se jim to už cenově nevyplatí. No a cena dopravy je samozřejmě ovlivněna například cenami benzínu.

Čím lepší bude ekonomická situace, tím více budou mít lidé peněz a budou je chtít utratit, třeba právě za naše rostliny.

Počet prodaných rostlin je ovlivněn i našimi prostory pro pěstování, které jsou v paneláku samozřejmě omezené, a tak někdy nastane situace, kdy máme poptávku větší než nabídku, protože nemáme už v 3+1, kde rostliny pěstovat. Získání větších prostor samozřejmě pak množství prodaných rostlin zase navýší. Prostory jsou aktuálně ovlivněny ročním obdobím, kdy od jara do podzimu můžeme rostliny pěstovat i na balkóně a zároveň je prodej rostlin roční dobou ovlivněn i tím, že v zimě si rostliny kupuje méně lidí a pokud je posíláme v zimě zásilkovými službami, je nutno k nim přidat heatpack, což navyšuje cenu. Zároveň v zimě či v létě dost lidí odjíždí na hory respektive k moři, což opět negativně ovlivňuje počet lidí v Praze, kteří si mohou rostliny koupit. 

To je zjednodušený příklad, a i tak je dobře patrné, že je plný koleček zpětné vazby, ať už těch pozitivních či negativních.

4. přednáška + 5. přednáška

Jako příklad rezilience bych ráda zmínila afrikány, které jsme před lety pěstovali na balkóně a chtěli jsme je pak nabídnout. Měli jsme jich velkou monokulturu, jeden vedle druhého cca 50 kusů. Taková monokultura má “odolnost” skutečně hodně malou, a tak velmi snadno podle sviluškám, které se nejdříve objevili na jedné rostlině, ale rychle se rozšířil na všechny afrikány. Jako aspekty, které negativně ovlivnily tento porost se jeví:

  1. Jak často chodíme na balkón a kdy jsme si napadení všimli (Samozřejmě pozdě, aby šlo ještě zasáhnout a nevyhnutelným ztrátám zabránit).
  2. Monokultura.
  3. Umístění rostlin. Skutečně byly hodně blízko u sebe, a tak se snadno mohl roztoč šířit z jedince na jedince.
  4. Afrikány jsou letničky neboli v našich podmínkách nejsou schopné přežít zimu celkově tu zkrátka nejsou původní a pochází původně z teplých končin Mexika a jihozápadu USA,… Tedy z míst, kde mají značně jiné podmínky pro život než u nás a tím jsou opět náchylnější k napadení škůdci.

Když do systému započítám i lidi, tak jsme si zkrátka všimli problému pozdě, kdy už nebylo možné pomocí postřiků znovu nastolit stav ekvilibria, a tak systém přešel do nové fáze zdánlivě totálního kolapsu. Tak se stalo na podzim, a protože “lenost” – nechali jsme na balkóně vše tak, jak bylo až do jara. A samozřejmě i tento zcela monokulturní porost se začal na jaře zase obnovovat. Když jsme totiž afrikány sázely ze semen, ne všechna vyklíčila a začala klíčit až nyní, spolu s tím samozřejmě i semena plevelů. Přitom předtím plevely zas tolik nerostly, protože byly zcela utlačeny afrikány. Nyní zřejmě semena afrikánů už neměla tolik sil rychle vyrůst, a tak rostla spolu s plevely a nastolila se o trochu jiná nová rovnováha, která už není tolik monokulturní a skutečně se svilušky na porostu objevily ten rok mnohem méně, navíc jsme už byli vycvičeni z minulého roku a skutečně vždy proti sviluškám včas zasáhli. Dá se tedy říci, že systém měl i sociálně-ekologickou paměť. “Ekologickou” v podobě semen, která nevyklíčila první rok a vyklíčila až rok následují, poté co se zbavila konkurence lepších semen, která vyklíčila první rok a pak byla odsouzena k zániku kvůli sviluškám. Ale i “sociální” paměť, kdy jsme se naučili včas zasáhnout a porostu pomoc k jeho prosperitě.

adaptive_cycle

6. přednáška

V každém okamžiku. Teď. Teď. Teď. Se mohu rozhodnout a udělat krok k určitému cíli. Když mám cíl definovaný zužuje se mi množství možností, které mohu udělat a povedou k danému cíli, když ho stanoven nemám, tak se možnosti ještě více namnoží. Mohu si zvolit cíl do budoucna, že budeme mít kavárnu s pokojovkami a dle toho jednat. Například se naučit rozdíl mezi espresso, cappuccino, americano atd. 😀 Mohu ale zvolit i jinou cestu, a to najmout si člověka, který to umí a místo toho se učit, jak lépe podnikat. Lze si ale také stanovit úplně jiný cíl např. dále projekt rozšiřovat v online světě a udělat online kurz. K tomuto cíli naopak povede zvyšování know-how kolem rostlin, aby měl člověk co hodnotného předat. Možností je spousty. Základem je tedy zvolit si cíl, díky čemuž minimalizujeme množství možností, co dělat v aktuální okamžiku a tím se můžeme soustředit lépe na jednotlivé kroky a nedrolit pozornost.

Zároveň je dobré udělat si několik katastrofických scénářů (prodělečnost, rozpadnutí na základě neshod) a jaké kroky k nim mohou vést a snažit se maximálně těmto krokům vyhýbat.

Ať už v případě cílů, které chceme, aby se staly či nikoliv, je dobré při rozmělnění cíle na jednotlivé kroky použít metodu “Obrácených schodů” (Na tento koncept mě přivedla @hellochristie, úplně z jiného úhlu pohledu a to seberozvoje.). Vzít tedy cíl jakožto nejvyšší schod a jít krok po kroku dolů níž a níž, dokud nedojdeme až do aktuální situace, ve které jsme. Tím budeme mít poměrně přesnou představu o tom, jaké “schody” k danému cíli vedou. Takhle si můžeme vytrasovat všechny možné cíle a dle toho jednat či naopak se některým krokům vyvarovat, pokud daný cíl nechceme. Zároveň můžeme “Obracené schody” použít i na jeden cíl víckrát a tím si uvědomit jak který “schod” ovlivňuje třeba i počet “schodů”, které vedou k danému cíli či které “schodiště” je zkrátka celkově výhodnější a podobně. 

Příklad metody “Obrácených schodů”: Hlavní cíl – Komunitní centrum pro pěstitele pokojovek.

Znám cíl, abych ho mohla dosáhnout musím mít nejdříve prostory, kde centrum bude to tedy musí být “nižší schod”. Abych mohla mít vhodné prostory, budu potřebovat dostatek financí k jejich pronájmu. Když chci mít dostatek financí, je žádoucí být aktivní na sociálních sítích, aby mi třeba lidé přispěli na crowdfunding či si ode mě koupili online kurzy, pokojovky a podobně, ze kterých budu moci prostory financovat. Pokud chci prodávat online kurzy, dělat reels na ig atd. musí být můj další “nižší schod” naučit se s technikáliemi – jak točit reels, jak ho střihat, jak vytvořit web s online kurzem atd….. Takhle by šlo dál a dál cíl dělit na menší a menší kroky, dokud bych se nedostala k tomu, co musím udělat v aktuální moment. Samozřejmě mohu kdykoliv ze svých plánů uhnout na nějakou lepší cestu, ale i přesto je fine si takový hrubý plán udělat, aby člověk věděl, kam směřuje. 

farmarky_vedy

7. přednáška

V různých podnikatelských příručkách se dočtete, že cíle, které stanovujete pro svoji firmu, mají být obecné, nedosažitelné, aby se firma dále a dále rozvíjela. Když si totiž člověk stanoví cíl vydělat miliardu a pak jí skutečně vydělá, tak co potom? Firma se přece musí dál a dál rozvíjet, takže si stanoví nový cíl – dvě miliardy. Jak si ale lze povšimnou jako cíl jsem zvolila “komunitní centrum” neboli cíl, který je konečný. Proč? Protože mým cílem není růst donekonečna, k čemu to je? Ekonomika založená na nepřetržitém růstu mi přijde naprosto zbytečná. Můj cíl je mít dostatek financí pro svoji rodinu – kvalitní jídlo, vzdělání, lékaři atd. Pokud mám na toto dostatek peněz, nepotřebuji mít v garáží 12 aut. Proto cíle, které si dávám jsou konečné, protože když jich dosáhnu, nemám potřebu dál růst, chci zůstat na zvolené úrovni a spokojeně žít. Zkrátka být spokojeným rybářem, který si loví pár ryb k večeři a víc jich nepotřebuje.

8. přednáška

V našem případě Farmářek z paneláku se jedná o projekt dvou sester respektive o rodinný projekt. Již v takhle malém měřítku do něj tedy vstupuje několik hráčů a každý z nich do něj přináší něco svého, což má jak pozitivní, tak i negativní aspekty, jež se v budoucnosti nějakým stylem vždy projeví, a tak je dobré s tím počítat viz 6. přednáška. Je žádoucí najít rovnováhu mezi jednotlivými hráči a díky tomu je zaručen nejlepší posun projektu. Já mám na starosti marketing. Všechny vzniklé nápady tedy koriguji tak, aby dávaly smysl a šly prezentovat snadno lidem. Sestra se věnuje samotnému pěstování rostlin a koriguje mě, abych nabízela skutečně jen ty nej kousky rostlin, které máme, i když je někdy poptávka větší než nabídka. Mohli bychom prodat i horší kousky, ale na úkor naší pověsti, což se do budoucna nevyplatí. Maminka zase je expertem na balení rostlin. Chceme prodávat rostliny zdravé a co největší, ale nejde to donekonečna, protože pak nejsou splněny rozměry zásilky pro Zásilkovnu a mohlo by dojít k nenadálým nákladům, kdy by bylo třeba doplácet dopravu. Také hlídá počasí, aby se rostliny neposílaly v mrazech či jen s heatpackem, protože bychom si opět mohli poničit dobrou pověst. Tatínek pak vymýšlí, jak co zjednodušit a ušetřit si práci. 

Důležité je všechny hráče držet na rovnocenné úrovni a vzájemně si naslouchat, jinak by to v budoucnu mohlo skončit některým z apokalyptických scénářů.

Důležitými stakeholders jsou pak také naši zákazníci. Je důležité věnovat jim pozornost. To oni otevírají svoje peněženky, a proto je nutné vycházet jim vstříc a dělat jim produkty na míru dle jejich potřeb. Je však nutné si ale stále zachovávat určitou tvář projektu a vkládat do něj kus sebe, i když to bude na úkor některých zákazníků, ale zase to přitáhne jiné lepší. I zde je tedy nutná určitá rovnováha, a ne se snažit zavděčit zcela všem.

9. přednáška

Projekt vznikl s cílem vtáhnout do bytů více přírody a díky tomu dělat města zelenější i zevnitř nejen na ulicích. Projekt nyní funguje na bázi “jednotlivců”, tedy zákazníci si kupují rostliny, učí se jak se o ně starat, a díky tomu mohou mít zelenější domovy. Víme však, že to je jen začátek. “Jednotlivci” mají sílu a mohou obecně měnit řadu věcí, ale v malém měřítku, když se však začnou časem spojovat dohromady třeba v našem komunitním centru, může se tak náš cíl začít plnit ve velkém. Nebude se pak už jednat o domovy jednotlivců, ale mohou si předat mezi sebou v centru zkušenosti, jak dělat zelenější i kancelářské prostory, kde pracují a podobně. Zároveň, když se spojí milovníci přírody, mohou pak ovlivňovat i dění ve čtvrtích či městech v politickém sektoru. Například díky peticím, jejichž existence se díky komunitnímu centru bude rychleji šířit, než když by si to jednotlivci měli říkat jen mezi sebou a podobně.

Myslím si, že začínat některé typy projektů od jednotlivců je dobrý začátek, ale rozhodně by to tím nemělo končit, protože pak není využit maximální potenciál celého projektu. Měl by se tedy rozvíjet a díky tomu ovlivňovat myšlení lidí a široké dění ve společnosti co nejvíce pozitivním způsobem.

10. přednáška

V případě ekologických problémů je naivní si myslet, že by změny systému pramenily “ze shora” tedy od politiků, protože to z velké většiny není ekonomicky výhodné. Tlak tedy musí přijít “zespodu”, tedy od lidí. Aby se lidé zajímali o ekologické problémy, musí mít nejdříve naplněny všechny životní potřeby. Řekněme, že je to splněno, i tak ale není vyhráno, že se lidé budou zajímat o problematiku ekologie, globálních změn klimatu či ochranu přírody, ale dají přednost jiným problémům, které také tíží společnost (viz 1. přednáška). Jak tedy zajistit, aby se věnovali právě přírodě a díky tomu včas začali tlačit na ty “nahoře” a ne až když bude příliš pozdě (viz “Sirka”)? V podstatě na to jde použít stejné marketingové nástroje jako na náš projekt Farmářky z paneláku. Je žádoucí šířit osvětu a dostat povědomí kolem ochrany přírody mezi lidi. Jedním z dobrých marketingových nástrojů jsou příběhy. Když jsme byli ještě pralidi, vyprávěli jsme si příběhy po večerech u ohně a dnes to děláme kolem táboráků. Náš mozek tedy vysloveně miluje příběhy a velmi snadno si je pamatuje. Je zvyklý si z nich odnášet myšlenky a ponaučení. Dobré je, když se člověk v příběhu také uvidí a má dojem, že to je přesně o něm, díky tomu je velká šance, že pošle příběh dál do světa a bude se šířit. Dalším marketingovým nástrojem, který frčí poslední dobou jsou reels. Zkrátka jakékoliv způsoby, jak dostat povědomí o ochraně přírody mezi lidi. 

climate_change

Náš projekt se sice zaměřuje převážně na prodej rostlin, ale zároveň má za cíl i chránit přírodu, proto sledující čas od času vidí od nás příspěvek, který právě popularizuje ochranu přírody, vědu atd. často právě v podobě různých příběhů. Je to jen občas, nenásilnou formou, tak aby to nikoho neotrávilo. Sledující přišel za nákupem rostlin, nikoliv za účelem vzdělávat se kolem ochrany přírody, čas od času to ale vydrží naopak, když je to vhodnou formou, i potěší. Opět je dobré tedy najít rovnováhu. Bylo by vhodné, kdyby daným způsobem jednala řada projektů či firem a tím se co nejvíce šířila osvěta.

Kdo se dočetl až sem, je skutečně borec. Gratuluji. Když už jste si dali tu práci, tak budu moc ráda za podněty. 😊

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *