Trnovník akát – vše o něm

Mám nyní zkouškové, takže nezbývá moc času na Slní sen. Najdu si ale chviličku dát sem zas něco učícího. Dělala jsem esej na zápočet z předmětu Botanika pro ÚŽP. Z eseje jsem dostala za jedna a zkouška, která byla formou písemného testu skončila za dva.

Aby neskončila esej jen někde zapomenuta, tak ji zde opět sdílím pro vás. Třeba vás v ní něco zaujme. Já s ní jsem celkem spokojená, jen jsem ji dělala na poslední chvíli, takže jsem tam neudělala žádný závěr :/ Ale tak snad to přežijete:

Trnovník akát patří mezi bobovité rostliny (Fabaceae). Stejně tak jako jeho příbuzní z této čeledi, i on má na svých kořenech kořenové hlízky, ve kterých jsou nitrofilní symbiotické bakterie. Bakterie rodu Rhizobium jsou schopné přepracovat vzdušný dusík na organickou podobu, která je pak pro rostliny včetně akátu vstřebatelná. Díky této symbióze je schopen růst na velmi chudých lokalitách, jako jsou například písčité, mělké půdy či na svazích. Je náročnější na světlo, ale na druhou stranu tvoří husté porosty, kde neroste téměř nic jiného, protože díky alelopatii vytlačí z lokality vše ostatní pryč. Je velmi konkurenčně schopný a celkově velmi odolný. Dokáže odolat znečištěnému ovzduší, zasoleným půdám, dobře odolává i požárům a okusu zvěří i seřezávání. Odolá mu skutečně jen minimum rostlin. Mezi rostliny, jež jsou schopné přežít jeho přítomnost patří vlaštovičník větší, sveřep, svízel přítula, některé druhy lipnic a kopřivy. To jsou druhy, které jsou schopné odolat jeho alelopatii a zároveň jsou náročné na dusík, kterého je tu dostatek díky hlízkovým bakteriím. V takto chudém prostředí, jak na živiny tak diverzitu rostlin ovšem nenajdeme ani příliš druhů živočichů. Vše je způsobeno tím, že je akát na našem území dovezeným invazním neofytickým druhem z jihovýchodu USA, a proto tu není flóra ani fauna na jeho přítomnost adaptovaná a nedokáže jeho toxicitě odolávat. Na rozdíl od Severní Ameriky či Mexika, kde je původní, a tak tu je v abundanci, která není tak strašně vysoká, naopak tu rozhodně nepatří mezi dominantní druhy. 

Do Evropy byl dovezen pravděpodobně Jeanem Robinem v 17. století, po kterém získal i své jméno. Po Evropě se pak velmi snadno šířil i do východní Asie, Afriky a Austrálie, kam byl opět zavezen. 

Akát díky alelopatii je skutečně problematická invazní rostlina. Navíc je těžké se ho zbavit, protože rád zmlazuje z pařezů či se šíří kořenovým systémem. Velkou snahu vyhrát s ním boj vynakládají například v NP Podyjí. Kde zkouší herbicidy (dle studií není chemie až tak špatná, protože dle vzorků půdy po dvou letech není již herbicid v půdě detekovatelný), vytrhávání stromu i s kořeny (vždy nějaké kořeny v půdě zůstanou a akát z nich opět vyraší v hojném počtu), pokácení stromu asi v metrové výšce, při které se strom nemůže rozhodnout, jestli obnovit růst do výšky či jestli má zmladit odspodu, a tak nakonec uschne. Další možností je kroužkování, při kterém se v lýku udělá, kroužek, kam strom snaží protlačit mízu a následně uschne vysílením, což se ale nejeví jako extrémně účinná metoda, protože akát dost často kroužek nějak přemostí či zmladí z kořenů. Jako asi nejvíce účinná a zároveň i docela ekologická možnost se jeví navrtávání, kam se dá herbicid, což strom zahubí. Nejlepší doba na tento přístup je pozdní léto, kdy si strom dělá zásoby a vše žene do kořenů včetně herbicidu, který ho zabije. Ať se zvolí kterákoliv metoda, vždy je nutné lokalitu kontrolovat, jestli akát opět nezačal dělat výmladky na kořenech a případně je všechny opět likvidovat herbicidy. 

Akát tvoří specifická hroznovité květenství a jeho plodem je lusk se semeny. Strom se ale jen minimálně rozmnožuje pomocí semenáčků, protože ty jsou skutečně náročné na světlo, a tak klíčí jen na obnažených půdách, kde trnovník funguje jako pionýrská rostlina brzkého sukcesního stádia. Ve své domovině bývá postupně nahrazen stínomilnými druhy, v Evropě (v místech kde není původní) se tomu tak neděje kvůli alelopatii, na kterou nejsou naše stínomilné druhy připravené. 

Na druhou stranu v Praze například na Barrandovských skalách si s ním nelámou hlavu, a díky tomu zde tvoří obrovské porosty. Byl sem uměle vysazen pod záminkou odstínění znečištění, jež zde způsobovalo značný smog. Znečištění tu bylo kvůli kotelnám, kde se spalovalo uhlí. 

Dalším důvodem proč byl vysazován jsou jeho krásné hroznovité květy s intenzivní vůní. Proto byl často sázen do okrasných zahrad, odkud se šířil do okolí. Posléze se začal vysazovat i jako lesnická dřevina, protože má velmi výhodné vlastnosti – rychle roste, má výhřevné dřevo, odolává hmyzu i houbám a zpevňuje volnou půdu, což je právě např. výhodné nad železniční tratí na Barrandovských skalách.

Posledním důvodem, proč se vysazoval je, že se jedná o rostlinu, jež je bohatá na cukry a hodně meduje. Pro včely je to bohatý zdroj potravy zvláště v dnešní době, kdy jsou hromadně používány herbicidy a opylovači v zemědělské krajině nemají původní pestrou škálu polních plevelů. Navíc med z něj se považuje za jeden z nejlepších. Má velmi typickou aromatickou chuť a lze ho poznat už od pohledu, protože je velmi světlý.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *