Po nějaké době sem zas dávám nějaký ten příspěvek ze školního prostředí. Tentokrát i z velkého dobrodružství z moravských Havraníků. Byli jsme tu v červnu na pětidenní exkurzi v rámci předmětu Exkurze – Ochrana přírody a krajiny. Vyučujícím, který s námi jel, byl Jirka Reif. Aktuálně můj školitel na bakalářku. Měla jsem tedy nyní příležitost ho lépe poznat. Jak byla a je korona, moc jsme toho času ve škole nestrávili. Když nad tím přemýšlím, viděla jsem ho tam podruhé v životě.
Po skončení exkurze jsme ještě měli napsat její zápis ve skupince. Náš holčičí gang, napsal toto:
Začátek dobrodružství..
Když se konečně začala rozvolňovat protikoronavirová opatření, všichni jsme se otestovali a vyrazili do Podyjí na Exkurzi Ochrany přírody. Po příchodu na naší ubikaci Správy NP Podyjí, jsme si jen vybalili věci a vyrazili do hospody na vínečko.
Druhý den ráno jsme se vydali na Havranické vřesoviště s Martinem Škorpíkem. Nejdřív nám řekl něco málo o dané lokalitě ve smyslu podloží a klimatu. Vřesoviště je ve srážkovém stínu Českomoravské vrchoviny a území se nachází na kyselém podloží Znojemské pánve. Jedná se o málo zvětralé horniny, na kterých rostou převážně rostliny brzkého letního aspektu.
Chodili jsme krajinou a Martin nám ukazoval spoustu rostlin, například radyk prutnatý (Chondrilla juncea), který asimiluje stonkem, či sesel sivý (Seseli osseum), jež najdeme na těch nejchudších místech. Ukazoval nám také rostliny, které jsou extrémně vázány na management pastvy, jako je koniklec (Pulsatilla sp.) či jetel horský (Trifolium montanum). Jinak bez pastvy by se tu neobešla celá řada dalších rostlin. Bez pastvy a dalších managementů (výřez křovin, frézování ploch,…) by tu byla jen křoviska růže šípkové, trnovníku akátu (více o něj píši zde) a vše by zarostlo dominantní trávou, takže rostliny, jež jsou méně průbojné by neměly šanci.
Péče o krajinu….
Díky managementům se ale daří udržet diverzitu rostlin na vysoké úrovni a v důsledku toho, je zde i bohaté zastoupení bezobratlých, které se svými určitými vývojovými stádii na ně vážou. Například pro tesaříka zavalitého jsou důležité i samotné managementy, protože potřebuje osluněné kmeny borovic, takže i když je borovic všude dost, nemůže na nich být, protože jsou v hustém záboru ostatních dřevin.
Jak je to s těmi managementy?
Martin nám řekl ze všeho nejvíc právě o managementech na podporu diverzity flóry i fauny a snah o udržení krajiny v co nejvíc různorodé podobě. Například je důležité pomocí managementů tvořit v krajině co největší krajinou mozaiku, aby každý druh pro sebe našel ty nejvhodnější podmínky. Proto je vhodné k pastvě používat různá zvířata, protože ovce spásají hlavně trávu, kozy zas mají schopnost zlikvidovat keře, krávy jazykem vytrhávají trávu i s kořeny, zatímco koně ji jen ucvaknou a zkrátí a toto vše samozřejmě má pak dopady na diverzitu flóry a celkovou podobu místní krajiny.
V NP Podyjí mají největší problémy s akátem, protože jeho likvidace se nedaří bez herbicidů. Velmi rád totiž zmlazuje. Člověk zlikviduje jeden a výmladky se jich pak udělá hromada nových. Zkoušelo se mnoho způsobů jako: vyrvání akátu i s kořeny, či zbavit akát kůry, ale on si vždy nějak poradil. Jako nejvíce efektivní se tedy zatím zdá buď akát navrtat a do díry dát herbicid, či vzít výmladky křovinořezem a pak všechny pařízky herbicidem zamazat, ale nesmí se žádný opomenout, a i tak to není stoprocentní.
Proti managementům….
Někteří lidé jsou také zcela proti managementům a zastávají názor bezzásahovosti. V posledních letech se ale hodně vědců již shoduje, že managementy jsou nutné. Dřív se to obešlo bez nich, protože krajina fungovala stejně, jako doposud funguje na Balkáně, tedy každý hospodář měl krávu, kterou nechal pást někde na louce a k tomu pár ovcí, koz či prasat, které opět nechal volně pást, a přirozeně se tvořila krajinná mozaika. Dřív také byly pařeziny (výmladkové lesy), louky se postupně sekaly kosou, a to vše přispívalo k diverzitě. Toto vše ale z krajiny vymizelo, a tak začala místa zarůstat, a proto je nutné, je nyní uměle udržovat, aby se nám taková místa plná diverzity zachovala a spolu s nimi nevymíraly druhy z naší přírody.
Toť vědecká část dne, kdy jsme byli na Havranickém vřesovišti a pak jsme skončili u Dyje a šli podél ní. Večer se opět pilo vínečko.
Třetí den jsme vyráželi již v osm ráno a šli na ptáky. Do již rozmístěných sítí se chytilo několik ptáků a taky čmelák s drvodělkou. Jirka je všechny okroužkoval a něco málo nám o nich řekl. Dozvěděli jsme se, že dle letek můžeme určit stáří ptáka, či uhpéčka zařadit do druhu. Chytil se brhlík lesní, sýkora koňadra, krutihlav obecný či zvonek zelený.
Třešňové safary…
Následně jsme šli “třešňovým safary”, kde jsme si pochutnávali na třešních. Po chvíli jsme na jednom místě rozmístili síť a šli dál a snažili se určovat ptáky dle zvuků. Slyšeli jsme například hrdličku divokou, strnada obecného či již zmíněného krutihlava. Některým se podařilo zahlédnout letícího dudka, ale byl bohužel daleko a brzy nám zmizel mezi stromy. Pak jsme se vrátili k síti a byl tam chycený krutihlav. Jednalo se jen o dopolední procházku, a tak jsme pak zamířili zpět na ubikaci, odpoledne jsme pak vyrazili se koupat a cestou jsme se zastavili na místě, kde hnízdí vlhy pestré, a koukali jsme, jak létají vysoko nad námi.
Cesta po Kamerunu…
Když jsme se vrátili z koupání, měl Jirka přednášku o jeho cestě po Africe v Kamerunu, kde byl se svými kolegy a zkoumali ptáky. Jednalo se o tropickou oblast, kde je relativně hodně zdrojů, ale v jeden konkrétní čas nikoliv, na rozdíl od našich klimatických podmínkách, kde v době hnízdění je najednou zdrojů velmi hojné množství, zde jsou podmínky vyrovnané během roku. Tamější příroda je ovlivňována vypalováním a lovem bushmeatu.Jirka nám ukázal hlavně hromadu fotek různých exotických ptáků, kteří hýřili všemi barvami například nektarivorního strdimila oranžovotemenného, či hmyzožravého ledňáčka trpasličího. Na závěr pak ještě zmínil knihu Dvakrát do Kamerunu od skvělého autora Geralda Durrella.
Po přednášce šli pak někteří na ochutnávku vín, a kdo byl unaven, zůstal na místě a šel brzy spinkat.
Čtvrtý den ráno jsme se rozdělili do skupinek a bylo nám zadáno místo, na které máme vyrazit, prozkoumat ho, zjistit, co zde žije a roste, vyhledat si o něm informace na internetu a udělat o něm prezentaci, která se pak bude večer prezentovat.
Vyrazily jsme tedy na Havranické vřesoviště, kde jsme potkaly pastýře, který nás vyfotil s traktorem a na naší fotce nám tam zapózoval i jeho pes. Cestou jsme pak potkaly ještě cizince, který tam chytal motýly, ale nebyly jsme schopné se s ním moc domluvit, tak nám aspoň ukázal fotky, jak motýly čísluje na křídla a tím zjišťuje jejich abundanci. Následně jsme se zastavili ve stánku na víno a poté opojeni vínem jsme šli do ohrady pro koně, kde jsme se rýpaly v jejich trusu. Když jsme shledaly, že jsme místo již dostatečně probádaly, šly jsme zpět a začaly tvořit prezentaci.
Prezentování…
Večer pak probíhala prezentace všech našich výtvorů, po které již někteří vyrazili k domovu, zatímco jiní ještě zůstali na poslední noc pořádně zapařit. Kromě našeho Havranického vřesoviště se prezentoval ještě Pustý kopec u Konic, Horáčkův kopeček a Skalky.
Pustý kopec byl specifický tím, že se tu nachází bunkry a je tu velmi přemnožená růže šípková.
Horáčkův kopeček je specifický xenotermními rostlinami a našli tu hnízdo ťuhýka obecného.
Na Skalkách se také nacházejí bunkry a kromě růže šípkové, ve které hnízdí pěnice vlašská, tu byl hodně přemnožen i akát. Chráněné území je hodně roztroušené. Je to komplex několika malých ostrůvku přírody, což je problém pro flóru a faunu, ale i pro jejich ochranu.
Naše Havranické vřesoviště…
No a naše Havranické vřesoviště bylo typické pastvou koní a je poměrně udržované, zatímco zbylá místa dosti zarůstají. Největší problém samozřejmě opět způsobuje akát a růže a člověk musí do přírody stále zasahovat a držet tyto rostliny na uzdě.
A pak už začala již avizovaná párty a posezení u ohně, čím se příjemně zakončilo naše havranické dobrodružství.
Slovo závěrem...
V Havraníkách jsem byla již poněkolikáté a vždy se sem ráda vracím. Je tu krásně. Nádherná příroda. Rozmanitost přírody. Poprvé jsem tu viděla krutihlava a dudka. Mám pro toto místo slabost. Navíc sem vždy jedu se skvělou partou lidí a užijeme si spoustu zábavy. A přátelství to je pro mě to nej. Nejdražší věc na světě. Nelze vyčíslit. A tak se těším, až jsem zase vyrazím a zas se tu uvidím se skvělou bandou lidí. 😉
Přes 6 let se věnuji focení, a ještě déle zkoumání přírody. Myslím si, že nejdůležitější je probudit lásku k přírodě již od útlého věku, a proto ukazuji dětem, jak je příroda dokonalá, a pomáhám jim se začátky fotografování, aby věděli, jak správně, rychle a jednoduše její krásu zaznamenat na snímky.
S radostí inspiruji mladou generaci v kreativním focení, protože skrz hledáček člověk vše vidí z jiného úhlu pohledu, a ráda je přitom učím spoustu nového o všem, co kolem sebe přitom v přírodě najdou.