Na území Barrandienu jsou nejznámější koněpruské vápence proslavené díky jeskyním komplexům, kam ročně zavítá tisíce návštěvníků. V jeskyních se nalézá obrovské množství krápníků a laik má příležitost si ujasnit například rozdíl mezi stalagmitem, stalagnátem a stalaktitem, či se nechat okouzlit útvary připomínajícími varhany či záclony. To vše vidí na komentované prohlídce, během níž se malou částí komplexu prochází. [10] Vápence jsou zde biodetritické, protože obsahující značné množství materiálu původem z organismů. Vápenec je zde utvořen ze schránek živočichů (trilobiti, ramenonožci apod.) majících chemické složení CaCO3. Vznikaly v mělkých mořích, oproti tomu na exkurzi jsme viděli pražské vápence v podobě Barrandovských skal, které vznikaly na dně hlubokých moří, proto jsou mnohem tmavší.
Spodní devon je důležitý právě díky velké vápencové sedimentaci. V té době totiž byly ideální podmínky pro jeho růst. Rozhostilo se vhodné klima – teplé moře, žádná seismická aktivita, žádné zemětřesení. Díky tomu všemu měla možnost vznikat ohromná útesová společenstva, ze kterých pak vápenec vznikal díky sedimentaci jejich schránek na dně moře. Mořským organismům také vadí sladká voda, proto se mocnost vápenců zvětšuje s tím, jak byly daleko od pevniny respektive říčních delt apod. Též nesmí dojít k náhlému poklesu hladiny moře v důsledku nějakého eventu, protože jakákoliv náhlá změna, na níž se musí organismy aklimatizovat, může předcházet k jejich radikálním úbytku. [6]
Řekli jsme si, jak vznikl místní vápenec. Skály z něj byly následně utvořeny pomocí řeky Vltavy, jež ho postupně erodovala, a její koryto se do něj pomalu zanořovalo, čímž vznikly vápencové lavice. Zdejší lavice jsou nazývané „Vltavské terasy“. Vznikaly na konci třetihor a začátkem kvartéru. V tu dobu totiž proběhlo variské vrásnění, při němž vystoupila pahorkatina, následně se střídaly doby ledové a meziledové, díky čemuž vznikl dnešní ráz krajiny a následně se přestalo stále měnit klima. Nejmladší terasy se nacházejí na dně a utvořily se na začátku holocénu před 12 000 lety a od té doby až dodnes vypadají v podstatě stále stejně, jen na některých místech byly těženy pro stavební materiál. [5, 6]