Možná se ptáte, co mně přesvědčilo o tom, že to co se zdá mému sloníkovi se poté stane..já bych se tomu také divila a proto vám to teď vysvětlím. To bylo tak:
Před pěti lety mi umřel pes..byla to fenka Hajdynka. Byla hodně mladá..teprve dva roky stará. Přejel jí vlak, když honila zajíce..přeběhl trať, když jel vlak avšak Hajdynka už to nestihla.
Rok před tím, než se tato strašná věc stala se mi zdál sen, že Hajdynka umře, že na ní spadne nějaká cihla nebo něco takového. Když jsem se poté z tohoto snu probudila všimla jsem si plyšového slona, kterého jsem měla na poličce, nevím proč, ale zdálo se mi, že na mě kouká nějak zvláštně, nějak jinak než před tím, když jsem ho dostala k narozeninám.
O rok později, když se ta hrozná věc stala jsem brečela na posteli a ten slon na mně zase koukal, přišlo mi to tak neuvěřitelné, až jsem začala věřit tomu, že to nebyla náhoda..ten slon se mě snažil upozornit na to, co se stane, ale já jsem tomu nevěnovala pozornost a takhle to dopadlo.
Když umřela, několik dní ještě pořád byla v mých myšlenkách..jednou jsem seděla v křesle a najednou se mi jakoby zdálo, že jde Hajdynka ke mně, že se jde se mnou rozloučit..potom náhle zmizela a od té doby jsem jí už nikdy neviděla..pořád na to myslím jako by to bylo dnes..ta vzpomínka je tak živá a přitom se to stalo tak dávno.
Jediné co mi po Hajdynce zbylo je její syn Alvar (můj bráška), až zemře tak se zabiji už nebudu mít nikoho, kdo by mi tyhle dva připomínal. Nechce se mi na to myslet a proto už budu končit. Je mi jedno jestli mi to věříte nebo ne, ale vše co je zde teď napsáno je pravda. 
Přes 6 let se věnuji focení, a ještě déle zkoumání přírody. Myslím si, že nejdůležitější je probudit lásku k přírodě již od útlého věku, a proto ukazuji dětem, jak je příroda dokonalá, a pomáhám jim se začátky fotografování, aby věděli, jak správně, rychle a jednoduše její krásu zaznamenat na snímky.
S radostí inspiruji mladou generaci v kreativním focení, protože skrz hledáček člověk vše vidí z jiného úhlu pohledu, a ráda je přitom učím spoustu nového o všem, co kolem sebe přitom v přírodě najdou.
Já věřím, možnán se ti ta vzpomínka pořád vybavuje kvůli tomu že se tomu poddáváš. Každopádně, super článek a moc hezký blog 🙂
Asi máš pravdu, ale nedokáži se tomu nepoddat..jsem prostě taková