Pohled z okna – Sníh

Nerada píši o tom, o čem píše téměř každý, tímto tématem je nyní zima. Výjimečné však budu mluvit o sněhu, o zimě, protože se mě to také týká. Také prožívám roční období, jako všichni ostatní.

Dnes při hodině fyziky.. nudné hodině fyziky jsem se koukala z okna na Berounku. Čerstvě napadaný sníh, zářivě bílý. Světlo se od něj odráželo a on se leskl jako nejdražší diamant. Řeka odrážela světlo na sníh a sníh zpět na řeku, jako by si se světlem hrály a házely si ho tam a zpět. Nádherná podívaná. Po chvíli začalo sněžit, ale slunce svítilo dál, nezašlo za mraky. Paprsky se odrážely od jednotlivých vloček, které se začaly lesknout natolik, že člověka dočista oslepily.

Zima je krásná, má své kouzlo, jako každé roční období. Nejhezčí je však, když čerstvě nasněží, protože poté se většinou z krásného sněhu stane bahno.

Stromy na břehu řeky se odrážely o vodní hladinu. Z komínů v dálce pomalu vycházel hustý kouř. Kopce se rozplývaly v mlze. Straka, na půl bílá na půl černá, vypadala jako by si nemohla vybrat mezi těmito barvami, mávala křídly a po chvíli přistála na blízkém topolu. Vrabci zaslechli podezřelý zvuk, vyletěli ze svého úkrytu a dolétli až na druhý břeh, kde se schovali v hustém křoví. Bílé labutě s ohromnými křídly se nechaly spolu s kachnami krmit od lidí a nad nimi plachtili upovídaní rackové. Slunce se snažilo dostat k moci, přemoci zimu, vše rozpustit a ohřát Matku Zemi.

Na kraji řeky se začal utvářet led. Větve ve vodě se jím obalily a občas se objevil i dlouhý rampouch. Vše, vše se lesklo v poledním slunci, které brzy začne zapadat a nakonec se nechá pohltit tmou, bude nahrazeno měsícem, aby si mohlo odpočinout.

(Google.com)Přijde mi hloupé to psát pod každou fotku, ale koukám, že když to sem nenapíši.. hned jsem v háji.. fotky které jsem fotila já.. jsou v rubrice Fotím 😉