Podle Jun Liu (2015) v málo biologicky diverzifikované stepi pastva skotem zvýší druhovou rozmanitost, zatímco ovce neměly žádný vliv. Skot totiž toleruje málo druhově bohatou stravu, spásá hlavně trávu, čím sníží konkurenci, což má pozitivní vliv na málo „průbojné“ rostliny a zvýší se jejich druhová rozmanitost. Změna se projeví hlavně v prvních několika letech po zavedení managementu (Dostálek a Frantík, 2008), kdy dostanou šanci jednoleté či dvouleté druhy rostlin, následně není nárůst biodiverzity už tolik patrný, protože prostor se začne kolonizovat i víceletými rostlinami.
Nejlepší výsledky na zvýšení biodiverzity měla ovšem smíšená pastva, při níž byla rostlinná rozmanitost rovnoměrná na celé ploše a zároveň se zvýšila i hustota fauny (Liu, 2015). Tento fenomén se projevil několikrát jak při extenzivní pastvě ovce + kozy tak i při pastvě dobytek + ovce (Lui, 2015 a Dostálek, Frantík, 2008). Dá se tedy říci, že se princip řídí stále stejnou „myšlenkou“, zkrátka čím více druhů herbivorů využívaných k pastvě, tím větší bude druhová skladba rostlin, protože každý z herbivorů bude preferovat jinou rostlinu jako potravu, takže žádná z rostlin nebude moci dominovat a vytlačit ostatní (Ĺiu, 2015).
Celkovou výhodou pastvy je, že jsou rostliny spásány postupně, a tak zvířata žijící na stepi mají stále nějaký zdroj potravy v dosahu či nějaké útočiště, kde se před herbivory schovat. Oproti tomu je seč, kdy naráz zmizí veškeré květy s pylem i místa, kam se hmyz může uchýlit za nepříznivých podmínek a podobně. Při seči narušíme mutualistický vztah mezi rostlinami a hmyzem, kdy rostliny do vztahu přináší potravu a hmyz opyluje rostliny, které se díky tomu mohou rozmnožovat (Křížková et al., 2019).