Lidé a jejich vliv na biodiverzitu

Přijde mi velká škoda, že píši slohy jako úkoly do školy, aby mi mohl být udělen zápočet a já se mohla jít pokusit složit zkoušku, ale nikdy nikdo jiný než profesor, který mi má dát zápočet, je nečte. Ráda bych tedy tyto slohy zde postupně všechny sdílela, aby byly k dispozici veřejnosti a skutečně k něčemu byly. Všechny ty slohy mi daly dost práce, a tak mi přijde škoda, aby vzešly v zapomnění.

První sloh, který chci nyní sdílet, jsem dostala za úkol zpracovat na předmět Ekosystémová a krajinná ekologie. Měla jsem zadané téma: Hlavní abiotické a biotické faktory určující diverzitu lesních a nelesních ekosystémů ve střední Evropě. Na toto téma jsem si měla položit otázku a zpracovat na ni argumentační esej. Neboli – můj názor, proč si to myslím, protiargumenty a jejich vyvrácení a následně závěr, ke kterému jsme dospěli. Zde je výsledek.

Lze ještě mluvit pozitivně o vlivu člověka na biodiverzitu?

Hlavním abiotickým faktorem určujícím vše na Zemi je sluneční záření, které do ekosystému dodává nepřetržité množství energie, z něhož pak vše následující čerpá, proto na jeho intenzitě závisí i celková diverzita prostředí. Ono samo je ovlivněno sklonem zemské osy, oblačností a řadou jiných věcí. Dalšími velmi důležitými faktory jsou geologické podloží a reliéf, hydrologické poměry, vítr a podobně. Každý z biotických i abiotických faktorů je schopen utvořit celou řadu rozličných podmínek a navíc se všechny faktory různě ovlivňují navzájem mezi sebou, to vše má za příčinu nepřeberné množství různých biotopů k žití, což vede k velké diverzitě fauny a flóry, která je nucena se těmto podmínkám přizpůsobit. Zásadní roli v historii hrály také glaciály v kvartéru, jejichž relativně pravidelné cykly daly krajině dnešní podobu. [2]

Ráda bych také zmínila, že je popsána většina všech savců, co jsou na Zemi, ale když se podíváme na jiné taxony, tak na tom již budeme podstatně hůře, třeba poměr popsaných druhů hmyzu vůči těm nepopsaným je doslova tristní, a proto je velmi zásadní snažit se udržet mozaiku biotopů, protože nevíme, jak hluboce může jakákoliv změna biodiverzitu ovlivnit.
A tím se dostáváme k člověku.

Od konce posledního glaciálu neovlivňují přírodu jen “přírodní” procesy, ať už abiotické či biotické, ale zásadní roli v tvorbě ekosystémů začíná mít člověk. Počátek významného vlivu člověka můžeme datovat právě od poslední doby ledové, kdy se naučil efektivně lovit megafaunu, která se podílela na udržování bezlesých ploch, na které byla vázána celá řada organismů. Tlak člověka byl tak silný, že se populace megafauny začínala citelně ztenčovat (někteří autoři tvrdí, že člověk stojí za vyhynutím mamutů). Přelomovým okamžikem je následně neolitická revoluce, od níž začíná člověk postupně obdělávat rozsáhlá území půdy a již zde nemá prostor původní přírodní ekosystém. Člověk zemědělstvím udržoval bezlesí a dalo by se říci, že nahradil roli divoké megafauny. Začala éra bioty, která opouštěla původní step a začala doprovázet člověka ve stepi kulturní (v polích žijí skřivani, roste koukol…). O 10 000 let později byla dalším zlomovým bodem průmyslová revoluce, po které následuje již skutečně masivní, celosvětová devastace přírody. Z továren a dopravy se do ovzduší dostává množství emisí nejen CO2 ale i SO2 či NOx. V průmyslu se sice využívá uhlí, ale přesto se neuvěřitelnou rychlostí kácí lesy jako surovina pro stavbu domů, lodí či nábytku a vše se zhoršuje s exponenciálním nárůstem počtu obyvatel až do dnešních 7,8 mld [8]. Od počátku průmyslové revoluce má dle mého názoru lidstvo naprosto zásadní vliv na diverzitu na globální úrovni, protože i přesto, že se na některých místech člověk nevyskytuje, jako jsou polární oblasti či pouště, jsou ovlivňována sekundárně např. změnami klimatu, ztenčováním ozonové vrstvy či mikroplasty. Někteří autoři proto posledních asi 100 – 200 let označují jako dobu antropocénu. V posledních staletích totiž rapidně vzrůstá zastavěná plocha silničními, železničními koridory, rozšiřují se města, probíhá nárůst průmyslové výroby a těžby a pak jsou velkou měrou ovlivněny oceány (ostrovy z odpadků, ropné havárie,..) a i ovzduší (zplodiny z dopravy a průmyslu,..).

Myslím si, že stále existují mnohá místa, kde naopak člověk přírodě pomáhá. Ve střední Evropě se tak děje převážně díky chráněným územím, ochranářským spolkům a i iniciativě jedinců či firem. Bohužel se jedná z velké části jen o lokální pozitivní ovlivnění přírody, zatímco v globální měřítku je člověk stále hlavním problémem, proč na Zemi obrovským tempem klesá biodiverzita. Přitom si myslím, že by bylo možné tento klesající trend o hodně zpomalit, když už ne zastavit. Je nutné, aby se skončilo s intenzivním zemědělstvím v dnešní podobě a přešlo se zpět, co nejvíce na extenzivní, jako tomu doposud je v mnohých oblastech na Balkáně. Je potřeba, aby se znovu zavedly některé managementy, které se nyní nepoužívají, či jsou dokonce zakázané – jako je management požárů, nahrazující přirozenou požárovou dynamiku, která je v dnešní době brána jen jako člověka ohrožující faktor, obhospodařování lesa tzv. výmladkovým způsobem, tvorbou prosvětlených pařezin, kde najdou útočiště mnohé světlomilnější druhy, které v příliš zapojeném lese nemají šanci. Toho se týká také management lesní pastvy, která by též mnohé lokality prosvětlila, utvořila by se přirozená mozaika různých dílčích biotopů, na něž se váží rozličné organismy. Stejně tak je důležité udržet či rozšířit pastvu na bezlesých lokalitách, aby se taková místa udržela a nezarůstala postupně dominantními druhy travin a křovin. V dnešní době jsou mnohé ekosystémy ovlivněny invazivními expanzivními druhy, na jejichž expanzi se člověk dost často podílí. Mezi nejznámější invazivní druhy u nás ohrožující naše původní ekosystémy řadíme trnovník akát, bolševník velkolepý, křídlatka japonská a ze zvířat např. nutrie říční či rak signální přenášející na původní raky račí mor. [3]

Lze namítat, že v České republice dle souhrnného přehledu o půdním fondu (ČÚZK 2019 a 2018) naopak zaznamenáváme pokles, co se týče plochy ovlivňované člověkem. Například orné půdy v roce 2018 bylo 2 951 395 ha, zatímco v roce 2019 2 940 927 ha, což činí pokles o 10 468 ha. [5,4] Problém je, že to neznamená, že se zmíněné plochy změnily na území vhodná pro flóru a faunu, a že na nich bude vznikat velká biodiverzita. Jsou to plochy, které se změnily např. na travní porosty, které postupně zarůstají křovinami, a na takových místech stále příliš velký počet druhů nenajdeme. Řada míst je také zastavěna velkokapacitními sklady či jinými stavbami. V dnešní nepřirozené krajině se plochy, kde chceme mít značné množství druhů, musí udržovat, protože nejsou schopny se samy udržet přirozenými biologickými procesy.

Další argument, který “fandí” přírodě, že dokáže nápor lidí zvládnout a obstát, je náhled do historie, kde se mluví o šesti velkých vymíráních, při kterých vyhynula značná část žijících druhů. [1] Na tento argument lze ovšem namítat fakt, že než se opět zvýšila biodiverzita, trvalo to miliony let, a proto v lidském měřítku našeho života nemůžeme na schopnost přírody vrátit se k vysoké biodiverzitě spoléhat, a také nelze spoléhat, že by člověk vyhynul a tím se příroda mohla vrátit ke svému přirozenému klimaxu. V tomto případě si ale můžeme také vzpomenout na Černobyl, který je ukázkou, že příroda je schopná si vzít lidské výtvory zpět již v horizontu lidského života, a že stačí, aby člověk místo opustil, a celá řada druhů zde najde útočiště v jinak nehostinném prostředí obhospodařovaném člověkem. Rozhodně se však nedá mluvit o tom, že by se tu za chvíli mohly vyvinout nové druhy a také se opět jedná jen o lokální změny.

Závěrem bych chtěla zmínit, že i přes řadu překážek se stále najdou lidé, kteří se intenzivně zasazují za ochranu přírody a snaží se o její návrat do “divokého” stavu. V Evropě se tím zabývá nezisková organizace Rewilding Europe, do které se zapojilo i Hnutí DUHA s kampaní Česká divočina a snahou navrátit do republiky velké šelmy. Za zmínku stojí i společnost Česká krajina, která pase velké kopytníky v Milovicích a vrací tím význam megafauně, která byla dříve přirozenou součástí krajiny, jak jsem zmiňovala na začátku. [6] Vhodné by bylo, kdyby šlo na ochranu přírody a podporu jejího menšího devastování více dotací a také se pokusit stále zpřísňovat některá opatření, a to na zákonné úrovni.
Nutné je také změnit evropské zemědělské dotace, protože ačkoliv bylo vyčleněno 66 miliard eur ze Společné zemědělské politiky, které měly za cíl zajistit zvýšení biologické rozmanitosti, tak dle průzkumů naopak diverzita stále klesá [7]. Je nutné dotace rozdělit tak, aby zemědělci měli motivaci je využívat na ekologické obhospodařování svých polí a zvýšili zde výskyt přírodních prvků a značná část peněz, aby směřovala přímo na ochranu přírody a klimatu. Nyní jsou však dotace čerpány často jen na minoritní záležitosti, které nemají velký vliv a potenciál ke zlepšení situace, protože pro mnohé úkony jsou stále nedostatečné a zemědělcům se nevyplácí je čerpat a raději dál hospodaří příliš intenzivními způsoby.
Tím chci říct, že jsou snahy o ochranu přírody a o udržení její pestrosti, ale stále je třeba se zasazovat o to, aby se v nich pokračovalo a ještě lépe jich přibývalo.

Literature:

1) FASTEROVÁ, Zuzana. Diverzita a management středních a nízkých lesů [online]. 2013. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, Katedra botaniky. Vedoucí práce Münzbergová, Zuzana.
2) SUCHOMEL J. a kolektiv. Ekologie lesních ekosystémů [online]. Skripta. Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta.
3) BOHÁČ, Jaroslav. Ochrana biodiverzity [online]. 2013. Skripta. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Zemědělská fakulta.
4) Souhrnné přehledy o půdním fondu z údajů katastru nemovitostí České republiky [online]. 2019. Praha. Český úřad zeměměřický a katastrální. ISBN 978-80-88197-11-9. ISSN 1804-2422
5) Souhrnné přehledy o půdním fondu z údajů katastru nemovitostí České republiky [online]. 2020. Praha. Český úřad zeměměřický a katastrální. ISBN 978-80-88197-15-7. ISSN 1804-2422
6) KORYTÁŘOVÁ, Anna. Divočina a Rewilding pohledem klíčových aktérů české ochrany přírody [online]. Brno, 2019 [cit. 2020-12-12]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce Ľuboš Slovák.
7) SKALÍK, Jan. Zemědělské dotace v ochraně přírody selhávají [online]. 11.6.2020. Ekolist.cz
8) KOUBEK, Vilém. Průmyslová revoluce: Pokrok, který přinesl blahobyt a zničil Zemi. [online]. 2019. Brno. 100+1 zahraniční zajímavost ISSN 1804-9907

Diskutujme

Jaký máte vy názor na tuto problematiku? Je něco dalšího co vás k tomuto tématu napadá? Budu moc ráda, když se tu rozpoutá diskuze. Jinak také vím, že možná text není úplně jednoduchý, takže se klidně i ptejte, pokud Vám není něco jasné. 😉

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.