Po nějaké době jsem opět psala ve škole slohovou práci, která myslím, není úplně špatná a proto stojí za to se o ni podělit. Zadaním bylo napsat reportáž, která se nějak týká knihy, kterou si samy vybereme.. samozřejmě takové, kterou jsme přečetli. Vybrala jsem si Totem vlka od Ťianga Žunga, protože je to sice už nějakou dobu, co jsem tento román četla, ale i tak si ho velmi dobře pamatuji,protože je nádherně napsán.. více o této knize najdete zde.
Měsíc mezi vlky
Dne 15.6.2015 jsem se poprvé ve svém životě ocitnul na mongolské stepi. Přijel jsem krátce po poledni, slunce svítilo, na nebi ani mráček. Hned po příjezdu mě přivítala Talina s úsměvem na tváři, že měsíc strávím ubytovaný v její jurtě. Pohostila mě nevídaným množstvím jídla, což jsem si uvědomil až později, jaká neuvěřitelná štědrost to byla. Jurta byla malá, kruhová, uprostřed se vařilo na ohni, což byl jediný zdroj světla. Všudypřítomný pach kožešin mě nejdříve znervózňoval, ale brzy jsem si zvyknul a usnul hezky zachumlán přímo v jejich objetí.
Jako vždy sloh má určitá slabá místa.. zkrátka málo času.. jsem zvědavá, co se třeba vám nebude líbit, oproti tomu, co se nelíbí mně. 😉
Probudil jsem se až druhý den brzy ráno. Vyšel jsem ven z jurty a oslepilo mě slunce. Nic nevidím, ale slyším, jak ke mně někdo jde. „Dobrý den, to vy jste ten nový? Já se jmenuju Čchen Čen, ale říkejte mi jen Čchene.“ Když to dořekl, teprve jsem se rozkoukal. Stál přede mnou malý, krátkovlasý Číňan z Pekingu, jak jsem se později dozvěděl. Nenechal mě se ani představit a mluvil dál: „Mongolskou step a vlky si zamilujete, tráva a květiny se hluboko zakoření ve vašem srdci, a když ji opustíte, vaše srdce rozkvete až po vašem návratu zpět.“ Na chvíli se utišil a já vyhrkl: „Jmenuji se Talin Suman.“ „Ano, já vím. Nechcete jít se mnou odpoledne na step pozorovat vlky?“ Přikývl jsem.
Ten den jsem se vrátil do jurty pozdě v noci, když na nebi klokotalo neuvěřitelné množství hvězd. Dlouho jsem nemohl usnout. Hlava plná zážitků a to jsem nevěděl, že je to teprve začátek.
Dny běžely a Čchen mi vyprávěl o všem, co na stepi zažil a jaké zkušenosti mu předal děd Bilig. Bilig znamená „moudrý“. Brzy jsem pochopil, že děda skutečně moudrý byl, až mi bylo líto, že jsem neměl tu čest ho poznat a on je již v náručí Tengriho. Chtěl jsem se jít aspoň pomodlit na jeho hrob, ale Talina mi vysvětlila, že to není možné, protože zde na mongolské stepi je zvyk zabalit tělo do kůží a nechat ho na pláni sežrat vlky. Tengri jim totiž daroval život a oni jemu darují své tělo. Zvykem je „dar oplatit darem“. Připadal jsem si jako pozorně naslouchající učedník, který později bude všechny své vědomosti šířit dál.
Čchen mi důkladně vysvětloval důležitost vlků v přírodě. Mongolové se u nich k mnohému přiučili. Pochopil jsem jejich moudrost. Vlk raději zemře, než aby se vzdal své svobody, dokonalá spolupráce při lovu, taktika, to vše dělá z tohoto zvířete výjimečného tvora.
Měsíc utekl jako voda a já jsem se musel vrátit zpět do „civilizace“. Srdce plné žalu, ale i štěstí, že jsem měl příležitost něco tak nádherného vidět a prožít. Vrátím se tam, přísahám, a Vám čtenářům to doporučuji také.
Talin Suman (reportáž na téma – kniha, kterou jsem přečetla.. vybrala jsem si knihu Totem vlka od Ťiang Žunga)
Přes 6 let se věnuji focení, a ještě déle zkoumání přírody. Myslím si, že nejdůležitější je probudit lásku k přírodě již od útlého věku, a proto ukazuji dětem, jak je příroda dokonalá, a pomáhám jim se začátky fotografování, aby věděli, jak správně, rychle a jednoduše její krásu zaznamenat na snímky.
S radostí inspiruji mladou generaci v kreativním focení, protože skrz hledáček člověk vše vidí z jiného úhlu pohledu, a ráda je přitom učím spoustu nového o všem, co kolem sebe přitom v přírodě najdou.
Je to hodně zajímavé. Vůbec jsem netušila, že někde někdo může mít takový vztah k vlkům.
[1]: Problém je v tom, že tento krásný vztah k vlkům pomalu vymírá.. neuvádím zde totiž konec knihy.. ten je totiž velice smutný 🙁 I tak si ale myslím, že kniha stojí za přečtení a toto má do ní příjemně naladit 😉