Dočteno: Malý princ

Jde o známou pohádku, která ale není určena pro děti, i když i ty ji mohou číst, ale spíše pro dospělé čtenáře.

Autor prostřednictvím rozhovorů dospělého člověka s dítětem uvažuje nad základními myšlenkami lidského života.

Exupéry zde vystupuje jako pilot malého letadla, které ztroskotá na poušti, ocitá se v ohrožení života, je zde zcela sám a najednou se setkává s malým velmi zvláštním chlapcem, který chce nakreslit obrázek beránka. Všechny konkrétní obrázky se mu nelíbily. Uspokojí ho až nakreslená malá krabice, kde si může beránka představit podle svojí fantazie. Dospělí mají totiž často fantazii již omezenou svými znalostmi a vzděláním.

Malý princ pochází z malinké planety, kterou má velice rád , stará se o ni jako o svoji zahradu a tímto způsobem ji v knížce popisuje. Nezajímá ho, jak je přesně veliká, kolik váží, jakou má cenu, to dělají pouze dospělí lidé, má ji rád takovou jaká je. Nejvíce ze všeho na planetce má rád svoji růži. Je pro něj jediná ve Vesmíru. Miluje ji, protože je krásná, rozmarná, tajemná a hlavně proto, že se o ni každý den stará. Když totiž něco máme rádi, tak se o to staráme, tak jak je třeba.

V další části knihy nás autor zavádí na jiné planetky a ukazuje nám různé způsoby lidského bláznovství. Například bláznovství opájení se mocí, ješitnost a sebechvála, závislost, při které se každý člověk nejrůznějším způsobem vymlouvá, aby nemusel přestat, chtivost majetku, kde podnikatel na jedné planetce stále nakupuje hvězdy. Nedá se, ale koupit všechno, nejdůležitější věci se nedají koupit vůbec a hvězdy – příroda přece nikomu nepatří. Dále nám ukazuje na příkladu lampáře bláznovství bezmyšlenkovitého plnění příkazů. Na příkladu místopisce autor kritizuje přehnanou důvěru v hodnocení kvality věcí jinými lidmi.

Konečně se autor dostává na Zemi, kde jak říká, je všech předchozích tipů lidí přebytek. Při putování po Zemi se nejprve setkává s hadem, který v knížce symbolizuje smrt, a upozorňuje na konečnost lidského života. Potom se dostává mezi skály, kde se Malý princ chvíli baví s ozvěnou, ale brzy ho přestává bavit, jako rozhovor s člověkem, který nemá vlastní názor a jenom opakuje, co kde slyšel. Ke konci knížky se potkává Malý princ s liškou. Liška mu vysvětluje, jak probíhá ochočování a tím vysvětluje vznik pouta a vztahu i mezi lidmi a při rozloučení mu prozradí nejdůležitější tajemství: „Dobře vidět se dá jedině srdcem. To hlavní oči nevidí.“ Dále mu říká, že pokud někoho milujeme věnujeme mu svůj čas a přebíráme za něj i část zodpovědnosti, nemůžeme si už dělat, co chceme.

Na příkladu hradlaře, který vypravuje spěchající vlaky sem a tam, se nám autor snaží vysvětlit, že skutečné a nejdůležitější okamžiky se nedají prožívat při dnešním rychlém tempu života. I když má dnes lidstvo k dispozici spoustu vynálezů, které šetří čas, nedokáží ho lidé stejně smysluplně využít.

Na konec se Malý princ nechá uštknout hadem, aby se mohl vrátit ke své milované růži. Osamělý pilot si vzpomene, že zapomněl udělat beránkovi k náhubku řemínek a dělá si starost o zahradu na planetce Malého prince. Rozhovor s Malým princem ho hluboce změnil.