Jeden profesor na gymnáziu kam chodím, nám řekl jedno takové přísloví, které mi pořád vrtá v hlavě..přemýšlím jestli je pravdivé či nikoliv a stále na to nemohu přijít.
Zde je:
Když zemře táta..zmizí chleba
Když zemře máma..zmizí vše….
Na jednu stranu si říkám, že to nemůže být pravda, vždyť oba rodiče moc miluji a nedokázala bych žít ani bez jednoho z nich, ale na druhou stranu, když trošku popřemýšlím, tak na tom možná kousek pravdy bude, protože máma je doopravdy důležitá, ale chudák táta..je mi ho hrozně líto..ale nemohu s tím nic dělat..prostě to asi tak bude, ale co když se pletu.
Stejně mi to, ale pořád nejde z hlavy..už nad tím přemýšlím asi rok a stejně je to k ničemu..asi na to nikdy nepřijdu..možná je to takto..přála bych si, aby to pravda nebyla, ale zároveň vím, že na tom asi něco bude, jinak by mi to takto nevrtalo hlavou. A nebo mi to vrtá hlavou kvůli tomu, že si myslím, že to pravda není, ale zase profesor, který toto řekl, tak má vždy pravdu a proto se přeci nemůže mýlit v takovéto celkem dost podstatné věci, ale co když se mílí a já si to jenom nechci přiznat, protože by ho to mohlo „ranit“, ale jak ho může ranit něco o čem ani neví, že o tom přemýšlím..natož pak, aby věděl, jaký mám na to názor. Je to prostě hrozně komplikované.
Co si myslíte je to pravda nebo ne..a proč si to co odhlasujete myslíte (napište do komentářů)?
Přes 6 let se věnuji focení, a ještě déle zkoumání přírody. Myslím si, že nejdůležitější je probudit lásku k přírodě již od útlého věku, a proto ukazuji dětem, jak je příroda dokonalá, a pomáhám jim se začátky fotografování, aby věděli, jak správně, rychle a jednoduše její krásu zaznamenat na snímky.
S radostí inspiruji mladou generaci v kreativním focení, protože skrz hledáček člověk vše vidí z jiného úhlu pohledu, a ráda je přitom učím spoustu nového o všem, co kolem sebe přitom v přírodě najdou.
Přijde mi, že to přísloví odkazuje na starší stereotyp, kdy práce ženy byla striktně vychovávat děti a práce muže vydělávat peníze. Pak si děti spíš navázaly vřelejší citový vztah k matce než k otci. Zároveň se moc nenosilo, aby si muž doma hrál s dětmi. (Výjimkou je pak tatínek od Karolíny Světlé, který je pověstný svým vztahem ke své dceři).
Možná kdysi to mělo logiku. Dnes i máma znamená "chleba". Ale co se lásky týče, podle mě platí stejnou měrou oběma. Já jsem prožila dětství bez vlastního otce, měla jsem otčíma, ale na mém názoru to nic nemění. Mám možnost posuzovat i podle vztahu nynější vlastní rodiny – já , manžel a naše děti
Určite na to pravdy niečo bude. Ale musím povedať, že pri prečítaní citátu ma tak trocha zamrazilo.
[1]: Já si právě myslím, že to biologické hledisko všechno přebije..a právě to skončí tak, že je matka vše.
[2]: Podle mě je, ale něco jiného vidět to z pohledu matky a z pohledu dítěte..a proto to podle mě nemůžeš posoudit (promiň jestli jsem tě urazila, ale je to můj názor)
[3]: To mě zamrazí vždy, když na něj pomyslím a ty chvíle nesnáším..
Je to zajímavé přísloví, otec symbolizuje živitele rodiny a matka je ta vychovatelka, která nás naučila všechno, takže nesmíme si to brát doslova přesně tak, jak to slyšíme, pravda to asi bude, ale jen symbolicky
Myslím si, že většina přísloví nebo rčení má zapuštěny kořeny někde hluboko v době, kdy muž znamenal pro rodinu obživu a matka se obrazně a kdysi doslova starala o "teplo" domova. V dnešní společnosti, kdy se stírají rozdíly ve schopnostech ženy a muže, stále z pohledu rodiny žena je ten motor, který všechno drží pohromadě. Ve fungující rodině ovšem. V takové rodině, když zemře otec, žena je schopná a má tolik síly, že se dokáže postarat o své děti a dát jim nejen lásku, ale pokračovat v zajištění veškeré péče, včetně chleba. když si představím muže, kterému zemřela žena, manželka a matka jeho dětí, které se svěřoval s pracovními těžkostmi, která ho doma čekala s večeří, která psala s dětmi úkoly a třeba i pomáhala ještě jeho mamince, je mi jasné, že ten muž to nyní nemůže zvládnout. A když zvládne tak velmi těžce. A z pohledu dětí? Většinou v mámě mají tu chápající náruč a mámě se více svěřují, aby jim pomohla. Muž je většinou strohý materialista obdařený trochou citu, kdežto žena je praktik se schopností se vcítit do druhého.
[8]: Moc pěkný komentář a s tou poslední větou..to je vážně vystiženo..muž se totiž podle mě prostě vcítit nedokáže i kdyby se sebe víc snažil a proto se raději svěřujeme máme, protože víme, že to pochopí a polituje nás, protože ví jak se cítíme 😉 to chlap prostě nemůže pochopit, ale zase kdybych byla kluk tak mě možná líp pochopí táta než máma, ale to nemůžu vědět
Když je dobře fungující rodina, tak to tak je. Když máma nefunguje jako máma, pak je to samozřejmě jinak. Každopádně, to, že si připustíš, že to tak je, neraníš tátu. Samozřejmě, že ho máš ráda. Ale k mámě (alespoň já osobně) máme většinou bližší vztah. Vřdyť to byla ona, kdo nás 9 měsíců nosil v břiše (většinou).Už se do toho zamotávám, prostě… není to o tom, koho máš radši víc. Je to jen o tom, že muž a žena, matka a otec nemají v životě tu stejnou roli.
[10]: Ale stjeně mi to přijde kruté, že táta dostal roli být něco "méně"
[11]:To není role "méně". To je jen JINÁ role.
[12]: Jo asi jo.. ale stejně je to prostě takový.. že fakt nechci, aby si tohle někdy přečetl.. protože to prostě zní divně
[13]:Zní to divně, ale ponejvíc záleží, jak se na to díváš ty…. třeba na to ještě napíšeš nějaký další článek.
[14]: Možná.. asi to chce čas.. abych si to promyslela.. třeba si to nějak utřídím.. ale teď nevím.. prostě nevím.
[15]:Myslím, že na to přijdeš později.
[16]: Možná…
Very nice posts