Rozhovor s budoucí medičkou Kájou

Kdo se nám tu dnes ukáže?

Dnes tu jsem opět po nějaké době s rozhovorem, tentokrát s budoucí medičkou Kájou. Nyní budu nastupovat na Karlovu Univerzitu na obor Ochrana Životního prostředí a tento obor jsem si vybrala „dobrovolně“, ale někteří na něj šli, protože se nedostali na medicínu. Tak by mě zajímalo, co na té medicíně vidí atd.

Ahoj, prosím tě, mohla by si mým čtenářům nejdříve něco málo o sobě říct?

Ano. Ahoj, já jsem Kája. Vystrašená medička, která za dva dny začíná na nové škole, v novém městě. Jdu tedy do prvního ročníku Všeobecného lékařství na MUNI. Je mi 19 let, pocházím z malé vesničky u Pardubic a v Brně bydlím na bytě. Doma v Pardubicích mám moji milovanou britskou kočičku Angi, jejíž siluetu mám mimochodem vytetovanou, a šíleně chlupaté morče Chundelu. Můj blog se ale nezaměřuje na můj život obecně, spíše by měl posloužit jako náhled do studia medicíny, ale hlavně, co se děje takovému medikovi v hlavě. 🙂

Kájiny začátky.. od miminka po současnost

To je přesně to, co mě zajímá, co se ti honí v hlavě. Proč si se rozhodla studovat medicínu a kdy si se rozhodla? Já jsem se třeba rozhodla pro biologii před třemi lety, i když nějaké náznaky samozřejmě byly mnohem dříve. 😉

Jako malá jsem chtěla být módní návrhářka. 😀 Když teď vidím svoje kreslířské umění, jsem ráda, že jsem si za tím nestála. Jako u spousty holek se i u mě rozvinula touha studovat veterinu, ale pořád to nebylo tak silné. Až pak jsem začala obdivovat všechny forenzní vědce, a tam se taky zrodila původní myšlenka. Jako druhou střední školu, hned po gymplu, jsem měla vybranou chemičárnu s oborem Forenzní vědy. Nakonec se vše semlelo tak, že jsem šla na gymnázium už s myšlenkou, že chci být jednou patoložka/soudní lékařka. A to už mi i vydrželo. 🙂

Kája a módní návrhářka.. Ty jo. To je krapet rozdíl než z toho ve výsledku vzniklo. Tak aspoň že si nechtěla být princezna nebo snad taky? 😀

To fakt ne. Už od mala jsem byla tak trochu kluk. Když ostatní holky chodily na karneval za princezny, mě doma oblíkaly za kočičku. 😀 Taky jsem měla hodně krátké vlasy a děsně ráda jsem si hrála s takovým tím kobercem, co měl na sobě město a silnice. 😀

Jup ten koberec jsem měla doma taky 😀 
Tak se posuneme trochu dál. Co jsem pochopila z tvého blogu, tak nyní nastupuješ do prváku. Začneme tedy postupně. Jak si se učila na přijímací zkoušky a jaké nakonec byly? 

Tohle bude rychle. 😀 nepsala, neučila. Jednoduše jsem šla bez přijímaček na známky. 😄

Wow takováhle šprtka 😛 Tak to u mě nehrozí. 😀 A jaký si tedy musela mít průměr?

Ani popravdě nevím. Myslím, že to bylo nějak do 1,2? Měla jsem samé, jen v čtvrťáku jsem vzdala boj s filozofií a dostala jednu 2. 😀 Takže jsem se průměrem moc netrápila 😄

Nevýhody doktořiny…

Tak buď jednoduchá škola nebo seš skutečně dobrá. Smekám. 🙂
Tvůj blog bude o stěžování si na vysokou. Nedivím se. Máš v plánu tam napsat i něco trochu jiného. Třeba mě napadlo být také doktorem, ale představa, že mi někdo umře na sále pod rukama.. dítě.. z toho bych se sesypala, na to zkrátka nemám. Pitvání nějakého mrtvého člověka v mém věku, to by taky nebylo pro mě. Přemýšlela si někdy o tom, jak se s tím vyrovnáš?

Nemyslím si, že by zrovna náš gympl byl jednoduchý 😄
Přemýšlela, a ne jednou. Ale po první pitvě ten strach opadl 🙂

A co ty děti?

V jakém smyslu? 😀

Nějaké ti umře pod rukama, nějaké budeš pitvat.. pro mě by to bylo přes čáru, zhroutila bych se.

Člověk si tohle nesmí propouštět. Je to strašné, ale děje se to. Není to o nic horší, než smrt kohokoliv jiného. Každá smrt je strašná. Ano, je smutné, když umírají děti, ale patří to k našemu světu. Kdybych na tohle už teď myslela, nebyla bych schopna to nikdy dělat. Pitva dospělého mě třeba vůbec nezasáhla. Bála jsem se spíše toho, jestli budu moct v noci spát, jestli o tom nebudu přemýšlet. Ale nestalo se tak. Ani na okamžik mi nepřišlo, že by se mě to nějak dotklo, což si myslím, že je pro tuto práci dost zásadní předpoklad.

Opět smekám. Asi bych neměla rozlišovat, ale stejně dítě beru něco jako nevinného bez hříchu. Někoho, kdo si nestihl užít krásy světa, když zemřel. A sny tedy zatím skutečně žádná dramata? A co na to rodiče, nevadí jim, jaké studium sis vybrala?

Vážně žádná dramata. No, rodiče nejsou ani doktoři, ani nemají vysokou školu, za což jsem upřímně ráda. Protože spoustu studentů ke studiu medicíny donutili rodiče. Ať už přímo, nebo nepřímo. U mě byli jen mile „překvapení“. 🙂
A co se patologie týče. Vždycky jsem byla jiná. Tak asi tak k tomu. 😀

Budoucnost…

Já být na jejich místě byla bych v šoku.
Jaké máš vyhlídky do budoucna? Práce, rodina, cokoliv 😉

Nerada něco plánuju na delší dobu. Prioritní je pro mě aktuálně škola, a to, abychom s přítelem zvládli vztah na dalku. Ale co bude za 10 let, to opravdu nevím. 🙂

Jup škola je velmi důležitá i pro mě. Vztah na dálku si já skutečně nedovedu představit, ale mám kamarádku, které to vydrželo tři roky a teď konečně dostali příležitost žít spolu, tak snad jim to vydrží. Tobě budu také držet plečky.
Na závěr by mě zajímalo ještě něco o tvém blogu, chceš náš třeba na něco navnadit, co se brzy na tvém blogu objeví, na co se mohou tvý čtenáři těšit a podobně?

Momentálně vyšel článek ohledně prvního týdne ve škole. Plánuju vydat další, který se bude týkat mého přijetí na vysokou, potom něco málo o anatomii a hlavně životě v Brně jako takovém 😊 Věřím, že si každý najde své, co ho zrovna zajímá, a zároveň, že třeba pomůžu s rozhodováním, zda na medicínu jít, či nikoliv. Tímto tedy zdravím všechny čtenáře tvého blogu a budu se na ně těšit právě na tom mém. ❤️

Článek o Brně. To je něco pro mě. Vzhledem k tomu, že jsem Pražák 😛
Tak jo to je vše. děkuji moc za rozhovor. 😉

Já děkuji a přeju hodně štěstí s blogem i v životě. 🙂

 

PS.: Doufám, že se Vám rozhovor líbil. Ještě bych chtěla zmínit, že Kája nemá jen blog, ale najdete ji také na instagramu @_maihime_
A to je pro dnešek skutečně vše. Užívejte si víkend.