Dnes tu pro vás mám pokračování z minula. První díl najdete v článku Požáry a atmosféra.
Pokud nevíte oč se jedná, rychle vás uvedu do děje. Ve své škole dělám spoustu seminárních prací a nechci, aby mi skončily jen tak v šuplíku. Proto je sdílím zde na svém blogu.
PS.: Zdroje budou v příštím posledním článku.
Požáry na rašeliništích
Velké požáry
Rašeliniště jsou zásadními zásobárnami uhlíku i přesto, že zabírají po celé planetě pouze cca 3 %
plochy. Rostliny se totiž v bažinaté půdě ne zcela rozložily, protože zde není dostatečné množství
kyslíku. Během svého života do sebe vázaly atmosférický oxid uhličitý a ten je nyní v rašeliništi
vázán na stálo v podobě uhlíku.
Proto, pokud jsou na rašeliništích velké požáry, vede to ke globálnímu efektu. Uhlík se z nich začne
uvolňovat v podobě již mnohokrát zmíněného skleníkového plynu oxidu uhličitého. Těmito ničivými
požáry jsou tzv. doutnající požáry, jež hoří v celém horizontu rašeliniště a vznikají v období sucha.
Mohou vést k uvolnění všech zásob uhlíku z celého rašeliniště (Flanagan, 2020).
Malé požáry
Může se ale také stát, že nehoří celé rašeliniště, ale jen malá povrchová vrstva. Děje se tak v období
vegetačního klidu, kdy se nahromadí a následně shoří suchá biomasa z předešlého roku, zatímco
spodní vrstva rašeliniště je vlhká a nehoří.
V takovém případě se na povrchu vytvoří krusta z popelu, která naopak brání, aby se z rašeliniště
přirozeně oxid uhličitý uvolňoval a tím zamezuje jeho vzrůstající koncentraci v atmosféře.
Malé požáry na rašeliništích také mění chemické složení rašeliny, která se následně stává více
odolnou proti rozkladu, díky čemuž se uvolňuje do atmosféry méně oxidu uhličitého. Další výhoda
spočívá v likvidaci mikroorganismů a hub, které by opět přispěly k rychlejšímu rozkladu rašeliniště a
uvolnění CO2 (Mašková, 2020).
Požáry na skládkách
Již jsme si řekli, že pokud chceme vědět, co se bude uvolňovat do atmosféry, musíme se vždy dívat na
to, co hoří, protože z každého materiálu se budou do ovzduší uvolňovat jiné látky. Záleží ale také na
okysličení a teplotě hoření. To vše má vliv nejen na složení ale i množství zplodin, které se při požáru
uvolní do atmosféry.
Lze však všeobecně říci, že se vždy budou do ovzduší uvolňovat sloučeniny dusíku, oxid uhličitý,
vodní pára a kyslík. Vše ostatní se bude odvíjet již od hořících materiálů. Lze očekávat, že pokud
materiál na skládce bude obsahovat prvky jako je chlór, síra či dusík ve svých hořlavých složkách,
budou se pak stejné prvky vyskytovat i v produktech hoření např. v podobě HCl, SO2, S03 NO či NO2
(Obroučka, 2003).
Rozmanitost toho, co se bude dostávat do ovzduší záleží také na tom, jestli se jedná o povrchový
požár skládky či uvnitř skládkového tělesa. Rozdíl bude spočívat hlavně v okysličení, které, jak už
jsme si řekli, má vliv na druh zplodin. Zatímco při povrchových požárech bude oxidantem vzdušný
kyslík, u požárů uvnitř skládky se bude jednat o jeho sloučeniny, které vznikly samotným požárem
např. NO2, ale najdeme tu i oxidy uhlíku, vodu či aldehydy (Filipi, 2003).
Při vnitřních požárech skládky se z ní bude uvolňovat kouř typický složením látek, které se rozkládají
za teplot přesahujících „jen“ 500°C (Obroučka, 2003). Poznáme je díky silnému zápachu a hustému
bílému dýmu. Při tomto typu hoření skládky může docházet k rychlému nabývání na teplotě požáru,
když se dostane do míst s vysokým obsahem methanu, což může mít za následek až výbuch (Odborný
časopis požární ochrany, integrovaného záchranného systému a ochrany obyvatelstva, 2008).
Kvůli možnosti výbuchu skládky se proto sleduje koncentrace tzv. skládkového plynu. Ten vzniká při
biologickém rozkladu organických látek na skládce. Jeho hlavní složkou je methan, který za určité
koncentrace a vhodném poměru s kyslíkem stojí za výbuchem skládky (ČSN, 2000).
Pokud je jeho koncentrace příliš vysoká a mohlo by dojít ke vznícení plynu po interakci kyslíkem, je
skládka nucena pořídit technologie na její odplynění z tělesa skládky. Plyn totiž může napáchat velké
škody, protože se skládkou volně pohybuje a na určitých místech, může dojít k jeho akumulaci a tím
pádem snazšímu výbuchu (Hlavatá, 2006) (Klvaňa, 2012).
PAU
O problematiku požárů skládek se zajímáme především proto, že zplodiny z nich uvolněné mohou mít
karcinogenní či mutagenní účinky. Sem patří polyaromatické uhlovodíky (PAU), jež při požáru
vznikají nedokonalým spalováním paliva. Tyto látky se nám do organismu nemusí dostávat jen přímo
v podobě nadýchaného kouře, ale i nepřímo po požárech. Zmíněné plyny totiž kondenzují na sazích či
jiných pevných částečkách v atmosféře a následně se usazují a přetrvávají dlouhodobě ve vodě, půdě
či v/na rostlinných tělech (Filipi, 2003) (Herčík, 2004).
Dioxiny
Dalšími neméně důležitými látkami, které budou unikat do ovzduší při hoření odpadu, jsou dioxiny.
Patří sem například polychlorované dibenzofurany ( PCDF) a dibenzo-p-dioxiny (PCDD). Zajímáme
se o ně opět kvůli jejich toxickým a neurologickým účinkům na náš organismus a jsou také
teratogenní. Při požárech vznikají například při nespálení dioxinu, který byl obsažen v hořícím
materiálu s vysokým obsahem chloru (např. PVC) (Herčík, 2004) (Nammari, 2004).
Přes 6 let se věnuji focení, a ještě déle zkoumání přírody. Myslím si, že nejdůležitější je probudit lásku k přírodě již od útlého věku, a proto ukazuji dětem, jak je příroda dokonalá, a pomáhám jim se začátky fotografování, aby věděli, jak správně, rychle a jednoduše její krásu zaznamenat na snímky.
S radostí inspiruji mladou generaci v kreativním focení, protože skrz hledáček člověk vše vidí z jiného úhlu pohledu, a ráda je přitom učím spoustu nového o všem, co kolem sebe přitom v přírodě najdou.