Nová Rabyně – Nejhezčí den mého života (zatím)

Včera jsem byla na Nové Rabyni..zkrátka Slapy.. včerejší den mě naprosto uchvátil a proto jsem si hned všechny dojmy z toho dne večer zapsala do svého deníku.. a zde jsou:

“ Byli jsme na Slapské přehradě.. na Nové Ruzyni.. Krásný slunný den.. jen občas pár mráčků.. vzali jsme si s sebou brýle na potápění a poté i ploutve na nohy… takové, jaké mají záchranáři ve stejnojmenném filmu… zkoušela jsem kraula.. nedovedete si představit tu změnu.. najednou jsem plula mnohem rychleji.. připadala jsem si jako bych skákala šipku… při ní obrovskou rychlostí prorazím vodu a zanořím se do hloubky… je to úžasný pocit, který ale trvá jen pár vteřin… ale při kraulu s ploutvemi jsem tu vodu prorážela mnohem déle, pořád jak mi síly stačily.. dokonalé… ale to byl jen začátek, pak jsem se s brýlemi i ploutvemi potopila a uviděla hejna rybek jako v moři.. skoro se nebály a já proplouvala mezi nimi… pak jsem zkusila, tak jako při kraulu, hýbat ploutvemi a tentokrát jsem neměla vodu jen ze spodu těla. Ale kolem celého těla se teď ocitla voda… a celé tělo se stalo jedním šípem, který vystřelil luk… ten dokonalý pocit, ta rychlost… bez použití stroje… úžasné, ale pak přišlo to nejhezčí vodní překvapení… potopila jsem se do hloubky.. a pak se otočila na záda… břicho směrem k hladině a koukala se přes vodu na slunce… není nic krásnějšího než toto… je to tak krásné, že to nutí k slzám. Údivem jsem otevřela pusu a z ní vyšlo pár bublinek, které začaly stoupat pomalounku k hladině a zároveň se blyštily v rozptýleném slunečním svitu… následovala jsem je k hladině. Nejdříve byly bublinky žlutoorandžové od sluníčka… třpytící se a pak se postupně měnily na světlounce modrou… do barvy nebe, která se od nich odrážela… pak se na hladině rozplynuly.. praskly a staly se vzduchem… trvá to čtvrt minuty.. možná déle než vyplavou, ale je to krásné.. každá má jiný tvar… jinou velikost… kulička… elipsa… různě se natřásají.. jako želé… i takové prohnuté do tvaru deštníku či malé medúzky… medúzy ve sladké vodě.. to těžko, ale jde to… a stačí upustit jen kus vzduchu z úst… můžete se jich občas i něžně dotknout, ale jen lehce, aby se neponičily. I ruce v tom zvláštním vodním, slunečním světle vypadají úžasně…a pak se mi do zorného pole připletly mé vlasy… a začaly se také třpytit.. žlutohnědou barvou.. k tomu bublinky.. a to rozmazané slunce… svit… nejde pospat, dokud to nezažijete… vždy když jsem viděla fotky této krásy, říkala jsem si… ty fotky jsou pěkný… ale na vlastní kůži… 3D technika… to je něco jiného… stotisíckrát lepšího… připadala jsem si jako ve snu… jako v oparu… stala jsem se mořskou pannou… pak mě napadla hloupost.. jako dítě v plodové vodě… sice to asi nic nevidí, ale i tak… cítí se bezpečně… v náručí matky… v mém případě matky Přírody.. co víc si mé srdce může přát.. když je toto tak krásné, co asi budu říkat na moře… to je jistě ještě krásnější… a úplně na závěr této slohovky… plachetnice, byla to asi přehlídka… plachty vznášící se ve větru… pomalounku si plují čistým vzduchem.. naplněným vodou jako po dešti… krása.. až oslepila mé oči.. nezapomenutelné.. i v příštím životě… milovala jsem přírodu, ale teď jí miluji ještě víc… pro její krásu.. je fantastická…“

Na Googlu jsem nenašla lepší obrázek, který by vyjadřoval tu krásu.. a můj foťák rozhodně voděodolný není… takže zde je aspoň přibližně pro představu.. skutečnost, mnohem hezčí, ale lepší než nic 😉

Doufám, že to pro vás nebylo moc zmatené.. místo oddělování vět tečky, místo čárek většinou také.. ale prostě takto píši svůj deník samé tečky……………. 😀

Co se týče fotek na souši zde jsou aspoň ty plachetnice, které jsem fotit mohla

A to je pro dnešek vše.. zase příště… Žolanda a můj Sloní sen 😉