Na Zlatém jezeře

Jsem tu opět s článkem o filmu, který mě zaujal. Musím přiznat, že už jsem viděla lepší filmy.. Útěk do divočiny, o kterém se zmiňuji již po sté. Každopádně patří rozhodně k těm lepším z těch, co jsem viděla.
Teď mi došlo, že vůbec nevím, jak začít. Vím, že vám nechci prozradit děj, ale takový ten základ bych zmínit měla a rovnou to vztáhnu k tomu, co chci k filmu říci. Je to o starém manželském páru, který přijede užívat si přírodu ke krásnému jezeru. Tam přijede jejich dcera, její manžel a vnuk, kterého tam s prarodiči nechají. Babička velmi miluje přírodu a obdivuje její krásy. Starý pán je však zatrpklý, mrzutý, protože si na stará kolena uvědomí, že nebude žít věčně a bojí se smrti. Na vnukovi si nejdříve vylévá své „náladičky“, ale kluk mu pak umožní na smrt zapomenout a užívají si spolu rybolov.
Když se poté vrátí matka pro svého syna hrozně mu závidí, jaký vztah s dědečkem má. Jí se to totiž nikdy nepovedlo, i když je jeho dcera. Nakonec si s ním promluví a poté skočí salto vzad do vody.. ledy, které mezi nimi byly se konečně rozplynou. Roztají, rozlámají se. Jak málo stačí ke smíření, souznění. Myslím, že tímto chtěl autor vyjádřit, že nezáleží na tom jestli jste s někým z jedné rodiny, ze stejné krve… stejně si můžete být úplně cizí a naopak někoho znáte pár vteřin a přitom ho znáte už léta. Víte, co si myslí, jaký je.
Před pár lety bych tomu nevěřila, ale je tomu tak. Poznala jsem osobu, přišla mi tak blízká. Vždy jsem si představovala, co si asi myslí, ale nikdy jsem si netroufla té osoby zeptat, jestli si to skutečně myslí. Bála jsem se, že to co si myslím, že si myslí, že si nemyslí, což by mě ranilo, ale nedávno, když jsme byli sami začal mluvit, svěřovat se. Mluvila ke mně jeho duše. Ulevilo se mi a zároveň mi bylo hrozně, protože jsem věděla, že trpí stejně jako já.. zná Pravdu.
Co se týče Pravdy a tohoto filmu, chtěla bych zmínit ještě jednu věc a tím je smrt, už jsem to trochu nakousla.. ten starý muž, se jí bojí, jinak řečeno si uvědomuje, že si jednou pro něj přijde. On se nedokáže s tímto faktem, s touto bolestí smířit a je mrzutý a zoufalý ve svém nitru. Jednoho dne však dostane infarkt, při kterém málem zemře. V tuto chvíli si jeho žena uvědomí smrt, uvědomí si to, co on už věděl. Procitne, pochopí jeho bolest.
Velice zvláštní film, to musíte uznat, co se týče děje i úvah je jich tam více, ale tyto mě oslovily nejvíce.

6 názorů na “Na Zlatém jezeře”

  1. Tento film jsem před časem viděla, a tenkrát se mi líbil, sice žádná veselohra, spíš drama nebo melodrama, se stopou smutku, ale byl působivý. A mám dojem, že patří do zlatého fondu kinematografie. Možná bych se mohla podívat znovu, jak se mi bude jevit po letech – jinak se na to dívá člověk mladý, se spoustou otázek v duši, a jinak člověk, který už něco nasbíral, v životě. Díky za znovuoživení tohoto filmu.

  2. Tento film jsem před časem viděla, a tenkrát se mi líbil, sice žádná veselohra, spíš drama nebo melodrama, se stopou smutku, ale byl působivý. A mám dojem, že patří do zlatého fondu kinematografie. Možná bych se mohla podívat znovu, jak se mi bude jevit po letech – jinak se na to dívá člověk mladý, se spoustou otázek v duši, a jinak člověk, který už něco nasbíral, v životě. Díky za znovuoživení tohoto filmu.

  3. [1]: Film Hádej, kdo přijde na večeři jsem viděla také, ale ještě jsem o něm nestihla napsat článek.. no spíše je to takto.. článek mám napsaný, ale v tužce a ještě jsem se nedostala k tomu ho přepsat do počítače.. každopádně musím říct již teď, že se mi velice líbil 😉

  4. [1]: Film Hádej, kdo přijde na večeři jsem viděla také, ale ještě jsem o něm nestihla napsat článek.. no spíše je to takto.. článek mám napsaný, ale v tužce a ještě jsem se nedostala k tomu ho přepsat do počítače.. každopádně musím říct již teď, že se mi velice líbil 😉

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *