Na západní frontě klid

Nedávno…no a si před měsícem jsem dočetla knížku Na západní frontě klid, kterou jsme dostali jako povinou četbu od paní profesorky a poté jsme měli udělat zápis, který obsahoval mnoho věcí a tady je:

Autor: Erich Maria Remarque

Překladatel : Ivana Parkmanová

Vydavatel: Euromedia Group, k.s.

Rok vydání: 2011

Počet stran: 184

Literární žánr: válečný román

První vydání: v časopise v roce 1928, knižně v roce 1929, už rok po vydání přeložen

do 12 světových jazyků

Doba, kdy se příběh odehrává: 1. světová válka (1914-1918)

Prostředí: většinou západní fronta, tj. bojová linie mezi Německem a Francií

Román byl 2x zfilmován, v roce 1930 a v roce 1979.

Vlastním jménem Erich Paul Remark. Narodil se 22. června 1898 v Osnabrucku a zemřel 25. září 1970 v Locarnu, byl německý spisovatel.

Jeho otec byl knihvazač, měl dva bratry a dvě sestry. Studoval na učitelském ústavu, odkud v osmnácti letech odešel do 1. světové války, byl raněn a konec války prožil v lazaretu. Po návratu měl velké problémy začlenit se do normální společnosti. To je i hlavní téma většiny jeho děl.

Popisuje pocity tzv. ztracené generace . Jsou to vojáci, kteří jsou navždy poznamenáni silně stresujícími válečnými zážitky. Tito lidé si po návratu z války už nerozumí s nikým jiným, než se svými kamarády, kteří prožili totéž, co oni. Mají pocit odcizení od okolní společnosti. Na jednu stranu jsou lhostejní, vyprahlí, vše jim připadá nudné, nedokáží se pro nic nadchnout, jsou otupělí. Na druhou stranu jsou úzkostnější, nevypočitatelní a trpí vzpomínkami na hrůzné zážitky. Dnes se tomuto stavu u vracejících vojáků říká posttraumatický stresový syndrom.

Román Na západní frontě klid byl první dílo, kterým se Remarque prosadil, ale v Německu byl označen za žida a jeho knihy byly páleny. Emigroval do Spojených států amerických a do Německa se už nikdy nevrátil. Žil střídavě v USA a ve Švýcarsku. Byl dvakrát ženatý, podruhé s americkou filmovou hvězdou Paulette Goddard.

Zemřel ve Švýcarsku na srdeční chorobu.

Kniha vypráví prostřednictvím hlavního hrdiny Paula Baumera, který zastupuje osobní zkušenosti autora, o realitě I. světové války.

Osmnáctiletého Paula a jeho spolužáky zmanipuluje jejich učitel tělocviku na gymnáziu a planými frázemi o hrdinství, dobrodružství a vlastenectví je přesvědčí, aby se nechali na počátku roku 1914 naverbovat do armády. Spolužáci velmi brzy, již během vojenského výcviku, ztrácí počáteční ideály a začínají chápat, o co na vojně doopravdy jde. Jestliže ve škole se učitelé snažili z nich vychovat samostatné a přemýšlivé lidské bytosti, nyní z nich naopak vojenští velitelé dělají poslušné nemyslící automaty, které jsou na rozkaz schopné čehokoliv.

Kniha pokračuje nasazením spolužáků na frontu a popisem neskutečných krutostí a zvrhlostí během válečných bojů. Paul je svědkem opravdového pekla a všechno, co prožívá navždy mění jeho osobnost. Během krátké dovolené už není doma schopen začlenit se do normálního života. Po prožitých hrůzách se mu všechno zdá přízemní a nudné, s lidmi, kteří nezažili co on, už se nedokáže bavit, nemůže se pro nic nadchnout. Je lhostejný ke všemu, co ho dříve bavilo. Pro další život je „ztracený“. Klid Paul překvapivě najde až po návratu z dovolené ke svým kamarádům na frontu. Jedině s nimi si rozumí, protože všichni prožívají stejný strach o život, vidí stejné hrůzy jako on.

Potom v knize dochází k děsivé příhodě, kdy Paul v návalu hrůzy ubodá nepřátelského francouzského vojáka a je nucen s umírajícím strávit v zákopu dva dny. Dozvídá se jeho jméno a povolání, vidí fotografii jeho ženy a dcery a tady začíná přemýšlet o nesmyslnosti pojmu „nepřítel“.

Při dalších bojích je Paul se svým přítelem Albertem raněn a transportován do vojenské nemocnice, kde je svědkem bolesti a umírání mnoha dalších vojáků.

Po návratu na frontu prožívá prohru Německa ve válce, přichází postupně o všechny své zbylé kamarády, jako poslední umírá jeho nejlepší přítel Katza, kterého se Paulovi nepodaří přes obrovskou snahu zachránit. Paul padne v posledním měsíci války.

Paul Baumer – hlavní postava celé knihy, která vypráví svůj příběh. Pochází z obyčejné chudé

rodiny. Je inteligentní, přemýšlivý, před válkou se zajímal o literaturu. otec je

knihvazač, matka v knize umírá na rakovinu. Na počátku děje je plný ideálů a nadšení, ale vlivem válečných zážitků se z něj stává otupělý, zoufalý a krutý

člověk.

Spolužáci: Albert Kropp – nejchytřejší ze třídy, s Paulem jsou zraněni a léčí se spolu

ve vojenské katolické nemocnici, kde mu amputují nohu

Muller – nadšený student

Leer – nadaný na matematiku, má velký zájem o děvčata

Franz Kemmerich – umírá jako první po amputaci nohy

Kamarádi: Stanislav Katczinsky – Polák, bývalý švec, nejlepší přítel Paula, dokáže vše sehnat,

umírá jako poslední před Paulem

Tjaden – největší jedlík

Detering – dezertuje, ale je chycen……

„Záporná“ postava: poddůstojník Himmelstoss – velitel družstva ve výcvikové táboře,

který z Paula a spolužáků dělá vojáky.

Je krutý, zákeřný, s oblibou všechny

šikanuje a buzeruje. Chlapci ho nakone tajně zmlátí. Ale nakonec se i on pod vlivem válečných hrůz mění. Vychází najevo, že největší strašpytel, začne být alespoň kamarádský.

Téma románu je bohužel dodnes velmi současné a aktuální. Na mnoha místech ve světě i dnes probíhá množství válečných konfliktů, odůvodněných nejrůznější ideologií. Při těchto válkách každý den trpí a umírá velké množství úplně nevinných lidí. Knihu by si měl proto přečíst každý, koho napadne jít za cokoliv do války. Je v ní pravdivě vylíčeno jaké utrpení válka doopravdy je. Je to popis děsivý, ale velmi do
bře napsaný a je napínavý od první stránky do poslední řádky. Román má silný odstrašující účinek od romantických představ o válce.

Ve své době měl román velký význam, protože ho napsal německý autor, jako výstrahu proti dalšímu vojenskému nadšení poraženého Německa. Od čtenářů byl přijat s velikým zájmem, ale od německých vládnoucích stran byl Remarque označen za zrádce.

Úryvek: (ze str. 140- 141, po ubodání nepřátelského francouzského vojáka)

„Jeho žena na něho jistě pořád myslí: neví, co se stalo. Určitě jí často psal. Však od něho ještě bude dostávat poštu – zítra, za týden – možná ještě i za měsíc přijde psaní, které se někde zatoulalo. Bude je číst a on k ní z těch řádků bude promlouvat.

Mé rozpoložení je horší a horší, už nedovedu ovládat myšlenky. Jak asi ta žena vypadá? Jako ta štíhlá tmavá na druhé straně průplavu? Cožpak mi nepatří? Možná mi patří právě proto, co se stalo! Kéž by tady vedle mne seděl Kantorek! Kdyby mě teď viděla má matka! Ten mrtvý mohl žít ještě třicet let, kdybych si lépe zapamatoval cestu zpátky. Kdyby běžel o dva metry víc vlevo, mohl teď sedět tam naproti v zákopu a psát své ženě další dopis.

Ale tyhle úvahy nikam nevedou: neboť takový je osud nás všech: kdyby Kemerich měl nohu o deset centimetrů víc vpravo, kdyby se Haie sehnul o pět centimetrů níž –

– kniha Na západní frontě klid ( vydání z roku 2011 )

– internet, stránky: www.cs.wikipedia.org/wiki/ Erich Maria Remarque

www.cs.wikipedia.org/wiki/Ztracená generace

www.cs.wikipedia.org/wiki/Posttraumatická stresová porucha

https://www.youtube.com/Na západní frontě klid (profesor Milan Tvrdík

z filozof. fakulty UK)