Mnich

Jsem tu opět s dalším filmem. I tento film jsem viděla díky Panu P. K. Viděla jsem ho poprvé asi před rokem, ale až nyní se mi ho podařilo stáhnout z ulož.to, kde před tím nebyl ani nikde jinde.. hned jak jsem ho tam spatřila, tak jsem ho stáhla. Film jsem viděla před dlouhou dobou, a tak jsem se bála, že když ho nyní uvidím, že se mi nebude líbit.. třeba jsem se změnila.. moje názory se změnily a film se mi nebude líbit.. naštěstí mé obavy byly zbytečné. Film se mi děsné líbí. Je velmi napínavý. Líbí se mi každý záběr kamery. Stručně řečeno je to o mnichovi, který poznal vlastně náhodou, co je to sex.. slast.. a poté sešel z cesty.. z cesty k Bohu a začal hřešit. Nedivím se, vždyť podle mě když člověk tyto věci pozná, už se jich nemůže vzdát. Zkrátka některé věci jsou silnější než člověk a nejde je ovládnout.. pudy.. zvláště, když u některých lidí jsou skutečně silné, což u tohoto jistě byli, a proto když poznal slast nedokázal jí odolat a podlehl.. možná by však podlehl každý.

V mnoha filmech, které jsem viděla si utahují z křesťanů z církve.. je to výsměch a podobně.. když bych měla uvést příklad, nejlepší budou Simpsonovi.. Bart se má modlit před jídlem a řekne (budu trochu parafrázovat, nevím, jak je to tam přesně řečeno, už je to přeci jenom nějakou dobu, co jsem to slyšela naposledy): „Milý Bože, vše jsme si sami vydělali, sami uvařili, nemáme ti zač děkovat.“

Zde ve filmu, však není církev zlehčována, ale naopak vylíčena jako dramaticky horor. Jako horor, kde mniši jsou v podstatě vězněni v klášteře, odsouzeni k životu, který je nudný, jednotvárný, pochmurný.. oddaný něčemu, co podle mě neexistuje. Ve jménu Boha je zde činěno příšerné zlo. Nerozumím tomu.. v Desateru je přeci „Nezabiješ.“.. a přitom ve filmu, když otěhotní jeptiška, tak jí nechají v žaláři zemřít hlady i s dítětem, které se ani nestihlo narodit, jestli tohle není krutost, tak co tedy.. nechápu a možná ani nechci chápat.

I když nevěřím v Boha, myslím, že tento film by dokonale vystihla věta.. Cesty Páně jsou nevyzpytatelné.

Zvláštní film.. dokonalý film, u kterého vlastně ani nevím, co si o něm pořádně myslet. Koukněte se na něj, vřele ho mohu doporučit. Přeci jen bych chtěla zmínit pár scén z filmu, které se mi velmi líbili, ale dost tím prozradím, o čem film je, takže kdo to nechce vědět, tak ať dál nečte.

Jedna z nejvíce impozantních scén, které mě fascinují.. je ta, kde se mnich ve vězení či v nějaké kopce setkává s člověkem, kterého posedl ďábel.. musím uznat, že je to naprosto perfektní herecký výkon, protože z očí tohoto muže.. tohoto herce srší ďábel, děs, zlost, nenávist, ale zároveň i zoufalství „zvířete“ spoutaného řetězy, toužícího po svobodě a zabíjet (v tomto případě všechny, kdo mu přijdou do spárů). Mnichovi se o tomto muži sice jen zdálo, ale to rozhodně neubírá na děsivosti momentu. Zahalí vás strach. Pocit, že se k vám nějakým způsobem dodrápe a zabije vás. Třesete se strachy a přitom se stejně tomu člověku musíte koukat do očí.. fascinují vás jeho pohled.. pohled ďábla.. úžasné.

Další scéna, která se mi líbí, ale vlastně ani nevím, proč je ta, kde mnich se vyspí se svojí sestrou a poté zabije svojí matku.. co vše spáchal mu dojde až teprve, když už je pozdě a matka je mrtvá, protože mu to řekne těsně před smrtí, že je jeho matka.. on poté stojí nad jejím mrtvým tělem. Hledí na její bezvládné tělo, sám úplně nahý, tak jak ho stvořila a snaží si vše srovnat v hlavě, teprve mu dochází do mozku, co spáchal a proč vlastně vše spáchal a jestli to mělo smysl. Člověk se snaží do něho vcítit. Pochopit, co se mu asi odehrává v hlavě, ale copak to jde.. ne.. toto skutečně ne.

Scéna, kdy si probodá hlavu trnovou korunou a po hlavě mu stékají praménky krve.. nádherné.. sexy.. fascinující.. umocňující jeho slova při bohoslužbě.

Nádherná je taky, krátká scéna, kdy je tak příšerně nadržený, že běží za jedinou ženou, která mu v tu chvíli může dát to, co chce. Vrhne se na ni jako zvíře po potravě, kdy týdny nejedlo.. tady však potrava není, zde potravu představuje sex, o to tu běží. Neuvěřitelné, co „zvířecí“ pud dokáže udělat s člověkem, jak ho dokáže ovládnout, pohltit.. během několika vteřin. Všichni kolem mě říkají, že my „lidé“ jsme něco víc, ale už mnohokrát se mi potvrdilo, že to tak není.. my jsme na stejné úrovni jako zvířata, ne-li níž.. my si však musíme hrát na něco víc, aby nebylo poškozeno naše ego, které tak děsně všichni potřebuje k životu.

Napadlo by mě více scén, ale myslím, že už toho je dost a mně už bolí ruce a přehřívá se mi netbook.. takže zase příště.. a možná o něčem trochu optimističtějším, i kdy to bych asi nebyla já.. to co je vtipné, tak většinou také není k zamyšlení.. je to zkrátka komedie. Já mám ráda „hluboké“ filmy, které mají smysl, které mají člověku něco přinést.. nějaké „duchovní“ povznešení či jak to nazvat.. to ale zase zabíhám k něčemu jinému, takže už skutečně pa.. a zase příště 😉