Můj pokus o báseň.. nebo spíš o něco, co se tomu má podobat
Jak pštros, co strká hlavu do dísku, si připadám.
Pštros, co se dusí pískem
a myslí si, že se schová před tím, co je kolem.
Samota je přítelem,
společnost strachem,
že se stanu součástí všeho kolem.
Nechci být otrokem
ani bohem,
jen chci žít.
Být sama sebou a snít.
Svobodnou bych chtěla být,
kdo se pokusí mi zabránit,
toho toužím zbít.
Naděje je mou záchranou
a každodení odvahou
žít dál.
Pravda se mým štítem stala,
jejím oddaným otrokem jsem byla
a stále jsem,
je mým bohem.
Plně jí věřím,
když sním i bdím.
Zemřít pro ní jsem ochotna,
toužit být šťastna
vzdávám,
smrti se obávám.
Topím se v bolesti,
mám velké starosti.
Topím se,
nikdo nikde.
Utopím se,
když nikdo nepřijde.
Přes 6 let se věnuji focení, a ještě déle zkoumání přírody. Myslím si, že nejdůležitější je probudit lásku k přírodě již od útlého věku, a proto ukazuji dětem, jak je příroda dokonalá, a pomáhám jim se začátky fotografování, aby věděli, jak správně, rychle a jednoduše její krásu zaznamenat na snímky.
S radostí inspiruji mladou generaci v kreativním focení, protože skrz hledáček člověk vše vidí z jiného úhlu pohledu, a ráda je přitom učím spoustu nového o všem, co kolem sebe přitom v přírodě najdou.
Moc krásně jsi to složila, jen je mi z toho nějak smutno….
Moc krásně jsi to složila, jen je mi z toho nějak smutno….
[1]:Díky za pochvalu.. mě z toho také není veselo, ale tak to cítím a já sem píši to, co cítím 😉 a poslední dobou veselých věcí zde moc není
[2]: Chápu. Někdy to mám stejné.
Krásné číslo do varieté, ale z ekonomického hlediska by bylo příhodnější použít tvé drahé prstíky spíše pro proces výroby, než postu spisovatele
