A pak přišel na řadu těžší oříšek. A důvod proč vlastně píši tenhle článek. Kdo jsem v rámci genderu. Opět tolik možností. Demigirl. FTM. Genderfluid. Nonbinary. Atd.
Jako malá jsem měla krátké vlasy a lidi si mě buď pletli s klukem či mi furt připomínali, že tak vypadám. Lidi taky mám doma zrcadlo. No a já si připadala vždy hodně nesvá. Smutná. Naštvaná. Zároveň ale je to můj život a já nechtěla nosit šatičky a mít vlasy až po prdel.
No a pak přišlo období, kdy jsem byla už od druhých tak nakažená, že jsem o svém ženství začala sama pochybovat. Přidala jsem se do skupin na fbu, kde jsou trans lidi a opět se vzdělávat. Dozvěděla jsem se, co znamenají pojmy: euforie, gener dysforie, coming out,…
Věděla jsem, že nejsem muž, ale nebyla jsem si jistá, jestli jsem žena. Nabízelo se tedy genderfluid, nebinární atd. Hodně jsem se v tom topila a nemohla jsem se v žádné škatulce najít. Až jsem si jednoho dne psala se svým kamarádem FTM a ten mi řekl, že mu začalo plně docházet, že je muž, když ho takhle jeden kamarád začal oslovovat.
Šla jsem tedy na procházku se psem a začala o sobě mluvit ve všech možných rodech. Střídaní. Množné číslo. Mužský rod. Střední rod. A nic mi nešlo přes pusu a necítila jsem se v tom jako já. Max. množné číslo ale ani to ne.
Hezký!