I’m Tomboy

Tohle bude zase jedna z mých osobnějších zpovědí, která ale věřím, že někomu pomůže či otevře oči. Nebudu tedy už více přemýšlet nad tím, jestli článek napsat a uveřejnit a jdu se do něj pustit.

LGBT+ komunita a vše kolem ní je poslední dobou hodně diskutované téma ve společnosti a samozřejmě se určitými způsoby dostala i ke mně. Jak v mediích, tak i mezi přáteli. Zkrátka ve školce člověk neřeší svůj gender či sexualitu, ale teď už jsem ve věku a mí přátelé taky, kdy si začínají tyto věci „řešit“ a přichází s coming outy. Vždy jsem na ně děsně pyšná, že mají odvahu být sami sebou a šťastná, že konečně jsou sami sebou.

Donutilo mě to začít o této problematice přemýšlet také. Zkrátka jsem si uvědomila, že si opět potřebuji odpovědět na otázku: „Kdo jsem?“

Kdo tedy jsem?

Chtěla jsem si na tuto otázku odpovědět. Vím, že když se „najdu“, tak mi to vždy dá klid do duše. Zkrátka znám odpověď. Zase se o něco lépe znám. Nemusím se přetvařovat. Celou základku, střední si člověk na něco hrál, až zapomněl jak „hrát“ sám sebe. A vždy když najdu kousek svého já, udělá mi to ohromnou radost. Euforie. Úleva.

Moje sexualita - bisexuál spíš na muže.

První, v čem jsem se rozhodla, že se najdu byla sexualita. Musím uznat, že mě skutečně překvapilo, kolik je možností. Když se člověk začne vzdělávat – v čemkoliv.. zjistí jak moc toho neví. To byl i můj případ. Asexuál. Pansexuál. Autosexuál. Sapiosexuál. Atd. Přehled i s vysvětlivkami případně zde. No jo, ale kdo jsem já?

Věděla jsem, že to s tou mojí heterosexualitou nebude tak horký. Trvalo mi dlouho něco vymyslet. Ale nakonec si myslím, že jsem na to skutečně přišla. Zjednodušeně – jsem bisexuální. ALE.

Zkrátka nemám problém mít něco s ženou. Neumím k ní ale cítit to co k muži, což asi dává smysl, zkrátka je to jiné. A to je v pořádku. Důležitější věc ale ještě je, že chci hodně HODNĚ moc děti. No a ty si s ženou neudělám. Takže když jsem single, jsem bisexuální. Dlouhodobý vztah s nadějí na svatbu, rodinu a život chci mít ale jedině s mužem.

Zkrátka jak gender tak i sexualita jsou škála. A ne boxíky za A za B za C. A tohle je můj boxík jménem JOLANDA ŠÁDKOVÁ.

Můj gender?

A pak přišel na řadu těžší oříšek. A důvod proč vlastně píši tenhle článek. Kdo jsem v rámci genderu. Opět tolik možností. Demigirl. FTM. Genderfluid. Nonbinary. Atd.

Jako malá jsem měla krátké vlasy a lidi si mě buď pletli s klukem či mi furt připomínali, že tak vypadám. Lidi taky mám doma zrcadlo. No a já si připadala vždy hodně nesvá. Smutná. Naštvaná. Zároveň ale je to můj život a já nechtěla nosit šatičky a mít vlasy až po prdel.

No a pak přišlo období, kdy jsem byla už od druhých tak nakažená, že jsem o svém ženství začala sama pochybovat. Přidala jsem se do skupin na fbu, kde jsou trans lidi a opět se vzdělávat. Dozvěděla jsem se, co znamenají pojmy: euforie, gener dysforie, coming out,…

Věděla jsem, že nejsem muž, ale nebyla jsem si jistá, jestli jsem žena. Nabízelo se tedy genderfluid, nebinární atd. Hodně jsem se v tom topila a nemohla jsem se v žádné škatulce najít. Až jsem si jednoho dne psala se svým kamarádem FTM a ten mi řekl, že mu začalo plně docházet, že je muž, když ho takhle jeden kamarád začal oslovovat. 
Šla jsem tedy na procházku se psem a začala o sobě mluvit ve všech možných rodech. Střídaní. Množné číslo. Mužský rod. Střední rod. A nic mi nešlo přes pusu a necítila jsem se v tom jako já. Max. množné číslo ale ani to ne.

 

Jsem TOMBOY!

Nějakou dobu na to jsem šla v pánské košili nakupovat do nějakého obchodu a prodavačka na mě: „Moc vám to sluší slečno.“ A já měla nepopsatelně dobrý pocit. A v tu chvíli mi to došlo! Vždyť já si prošla a procházím tím stejným co každý transgender člověk. Když mě někdo nazve pohlavím, na které se cítím, prožívám euforii a když opačným tak dysforii. Došlo mi jak moc to mají tihle lidi těžké, protože stále okolí musí přesvědčovat o tom, jaké jsou pohlaví. A stejně tak musím i já přesvědčovat své okolí o tom, kdo jsem. A došlo mi, že jsem kurva ŽENA. Jen zkrátka si nepotrpím na holčičí píčovinky a mám ráda, když si mohu dělat, co chci. Někdy si šaty taky vezmu, ale jinak jsem TOMBOY. Žena, která chce nosit klučičí oblečení a do určité míry se tak chovat. Nechce dělat balet ale hrát fotbal atd.

Moje "tomboy já" s dlouhými vlasy.

Co tím vším chci říct?

Lidi jsou tak hrozný, že vás přesvědčí o tom, kdo jste, i když to nejste vy. Došlo mi, že jsem se vyskytla v jednom velkém Stanfordském experimentu, v němž jsem si nechala namluvit, že jsem muž. NEJSEM. A tímto článkem chci říct jediné, nenechte si nikdy nakecat, kdo jste či nejste a zkrátka si jděte za svým a buďte sami sebou. Protože ta následná EUFORIE je nepopsatelná.

Chci tím vším říct, nebojte se ptát na to, jak chce být člověk oslovován, pokud si nejste jistí a nebo pro jistotu vždy. Nikdy nevíte, co v tu chvíli člověk prožívá.

A pro boha nesnažte se nikdy člověka přesvědčovat o tom, kdo je. On to ví sám nejlíp a pokud ne, tak na to časem přijde sám.

Poslední věc. Najdete ji všude na LGBT+ instagramech, tiktocích atd. Vlasy, oblečení, make-up ani cokoliv jiného nejsou gender. Děkuju.

Moje "ženské já" s krátkými vlasy.

S těmi "PS" jsem to nějak přehnala 😀

PS 1.: Tenhle článek můžete brát jako můj takový menší coming out. Jsem žena (she/her), bisexuální co ale chce v životě děti, a tak do života dá přednost pánům, i když je to s nimi náročný a musí je naučit, že se vložka fakt nevkládá dovnitř. 😀

PS 2.: Další pointy o tom, kdo jsem najdete v článcích: 50 odstínů mne (článek je starší, něco se už mohlo změnit) a Jsem RYBA (opět čtěte s rezervou jako vše zde, vždy vše píši v nějakém svém emocionálním výlevu).

PS 3.: Tímto zdravím Věru. <3

2 názory na “I’m Tomboy”

  1. Pingback: Poohlédnutí za rokem 2023 aneb rok s Year To Myself - Sloní sen

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *