„Dokud ti otec hladí vlas a matka líbá líce, to nejkrásnější v žití čas ten nevrátí se více.“
Tuto větu jsem již před lety viděla v babičině památníku, který nám ukazovala..vzpomínala při tom na ty časy, co chodila do školy a užívala si mladí.
Tuto větu jí tam napsala její spolužačka a má pravdu. Babička když tuto větu viděla, hned zesmutněla. Vzpoměla si na své rodiče. Nedovedu si představit tu bolest, co musela na srdci cítit, když si tuto větu přečetla. Tu bolest budu znát až teprve v tu chvíli, když budu na jejím místě. Na místě ženy, která poznala, co je to bolest. (Asi mi to nebudete věřit, ale brečím..stačí už jen abych si představila tu hrůzu a je mi z toho na nic.)
Tato věta..mě nadchla svou výstižností pravdivostí a vším, co se v této větě ukrývá. Vždy když jí čtu tak si uvědomím, jak rodiče miluji..jak je miluji nejvíce na celém světě, nikdo je nemůže nahradit. Je to nemožné.
Nedokážu pochopit, jak mohou žít děti bez rodičů..ať je to rozvod či nejhůře dětský domov..nikdo jim nedává takovou lásku jako celá rodina..matka, otec a děti..toto nejde nahradit ničím. Každý den si užívám toho, že jsou se mnou, protože to nebude navěky a také už se to nikdy nevrátí..tato doba, které si tak vážím.


Přes 6 let se věnuji focení, a ještě déle zkoumání přírody. Myslím si, že nejdůležitější je probudit lásku k přírodě již od útlého věku, a proto ukazuji dětem, jak je příroda dokonalá, a pomáhám jim se začátky fotografování, aby věděli, jak správně, rychle a jednoduše její krásu zaznamenat na snímky.
S radostí inspiruji mladou generaci v kreativním focení, protože skrz hledáček člověk vše vidí z jiného úhlu pohledu, a ráda je přitom učím spoustu nového o všem, co kolem sebe přitom v přírodě najdou.
Život bez rodičov musí byť hrozný. Nezažila som to a dúfam, že nezažijem.