The Wild Truth 1

Tuto knihu jsem začala číst kvůli tomu, abych se dozvěděla celou pravdu o Alexovi. Pravdu o tom, jak to ve skutečnosti bylo. To jsem ovšem netušila, že ta Pravda je tolik bolestivá, tak tvrdá. Opět tu budu psát, co v knize je, takže jestli to nechcete vědět, nečtěte dál.
Předem upozorňuji, že jsem knížku nepřečetla celou. Chci sem totiž psát vždy dojmy z dané části. Tyto dojmy bych si totiž po dočtení knihy nemusela pamatovat.. po dočtení si budu pamatovat dojmy z konce a ne ze začátku. Zkrátka bude více dílů.
Překlad knihy… čtení… mi jde velmi pomalu.. za prvé nevynikám v angličtině, občas mi věty nedávají smysl a za druhé na to také nemám moc času. Tento „díl“ bude z předmluvy a poté přímo z knihy po stranu 25, dál jsem se zatím bohužel nedostala.
Pravda je stokrát tvrdší než jsem si myslela. Moje představy byly barvité, ale když jsem knihu začala číst a zjistila, že některé věci z mých představ jsou skutečné a některé i mnohem horší, velmi mě to zasáhlo. Autorka popisuje vše. Bohužel velmi barvitě, přesvědčivě a pravdivě. Popisuje jak její otec ji, Alexe a její mámu brutálně mlátil. Jak jé a Alexovi dával na výběr, kterým páskem chtějí seřezat a jak ji její starší bratr, tedy Alex, učil, že se nemá plést do hádek rodičů a jejich rvaček jinak, že to schytá taky, stejně jako to schytal on, když byl ještě nezkušený. Také říká, jak Alex miloval běhání. Upnul se na něj, protože to bylo jediné, co měl.. rodina krachla. Představoval si, jak běží proti celému světu.. trochu mi připomněl mě.. také miluji běhání, ale jeho utrpení si nedovedu představit ani v nejmenším. Nevím, co bych si bez rodiny počala. Aspoň že měl svou malou sestřičku, která mu mohla být oporou. Rodina by člověku měla být zázemím, měla by člověka připravit na jeho vlastní rodinu, ukázat mu jak má vypadat, měla by mu nastavit pravidla, připravit člověka na život.. na vše. Tato rodina však svému dítěti rozhodně příkladem nebyla. Obdivuji Alexe.. mohl se stát tyranem, začít fetovat nebo si dokonce vzít život. On se ale vydá do přírody.. za svou skutečno matkou.. Matkou Přírodou, což je podle mě naprosto úžasné.
Píše, jak byl její otec opilý a jak mu svítily oči touhou po tom někoho zmlátit.
Vůbec netuším, co bych si na Alexově místě počala, obdivuji, že se z toho nezhroutil. Také mě dohání k zoufalství myšlení chlapů. Myslí si, že mohou mít 20 žen, ale kdyby mu zahla ona, tak ji přetrhne jako hada. Nechápu. Jsou sobečtí, myslí jen na sebe. Chtějí mít harém, ale neuvědomují si, jak moc tím ženám ubližují. Neříkám, že jsou takoví všichni, ale kdyby měl muž tu možnost, podle mého názoru, jí neodolá. Ženě jde především o děti, i když mít víc kluků by se mi taky líbilo 😀
Ne konec vtipkování, protože tato kniha rozhodně komedií není a být nemá. Kniha mě fascinuje, dojímá, dohání k zuřivosti ale i k pokoře… v hlavě mám zmatek a myšlenky se snažím urovnat psaním, jestli to k něčemu je, jestli mi to pomáhá… netuším.
Také musím konstatovat, že mě velice zasáhly fotky, které v ní jsou.. a nejvíce asi tato
Roztomilé miminko, které je již na této fotce zamyšlené, které má v osudu poznat Pravdu, být smutné, týrané, samotné.. a které nakonec zemře v náručí přírody o mnoho let později… malé nevinné dítě, které netuší, co ho čeká.. dítě, které se stane součástí dnešní společnosti a které bude myslet jen na to, jak se jí zbavit.. malé dítě, umírající v přírodě.. malé dítě.. ty oči zářící touhou po životu, touhou po tom objevovat nové.. oči toužící po svobodě oči které za pár let vyroní poslední slzu a navždy se zavřou.. Příroda Alexovi nedopřála hezký život.. samé útrapy.. zkrátka se narodil v nesprávné rodině, ale smrt tu mu dala velkolepou.. ale stejně to malé dítě, které má v osudu brzkou smrt.. vždy, když se na tu fotku podívám je mi úzko, je mi mizerně.
(Moje vlastní foto, i když tento článek není v rubrice Fotím)
A na závěr ještě oblíbený citát, kvůli kterému jsem si knížku také z části koupila:
(také jsem fotila já)

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *