Tak jo.. tento nadpis vás buď zaujal, a nebo jste si řekli, co je tohle za blbost, proč svůj článek takto nazvala.. tak já vám to teď povím. Hups.. jak mám asi začít. Tak jo asi tak.. začnu tím, že objetí od člověka, kterému na mě záleží zkrátka miluji a nejraději bych se objímala pořád. Vše dobré, co k sobě navzájem cítíme.. lásku, přátelství, důvěru.. vše.. vše proudí mezi námi při objetí. Jsme nejblíže milované osobě, jak to jde a to je přeci úžasné. Je to jedna z těch věcí, která nejde vyčíslit penězi, která má úplně jinou hodnotu. Hodnotu, kterou chápe jen ten, který to prožije. Vypadá to jako něco malého.. bez hodnoty, ale pro mě to má velmi vysokou cenu a věřím, že pro vás taky.
Má to ale jeden háček.. jsem vychovaná v rodině, kde se objímání tak nějak nevede, že je to trapný, retardovaný, nechutný, známka slabosti.. sama ani nevím, prostě že to není normální nebo něco v tom smyslu, že je to ujetý, stejný jako v Americe.. tam si taky na něco hrají.. na nejlepší přátele.. na lásku a furt to musí něčím dokazovat, předvádět se před ostatními atd. Mně to ale tak nepřijde.. zkrátka je to vyjádření citů a na tom není nic špatného.. nebo snad ano? V naší rodině se tohle však nevede.. vyjádření citů, že bych řekla tátovi.. záleží mi na tobě, miluju tě.. ne to by si myslel, že jsem magor.. zkrátka se to považuje za samozřejmost.. no samozřejmost asi zrovna ne, ale prostě jako něco co se nemusí říkat.. ví se to a nemusí se to dokazovat.. ale proč?
A proto:
Nejsem zvyklá na to někomu vyjadřovat, říkat, co k němu cítím.. řeknete si, že je to blbost, ale mně to hrozně vadí.. tolik bych chtěla někoho obejmout.. říct záleží mi na tobě.. ale přijde mi to blbý, trapný a tak to radši neudělám. Ale když mi někdo nabídne objetí, nikdy ho neodmítnu a snažím si tu chvilku, co nejvíce užít.. protože je to úžasný. Když se mám setkat se svojí nej kámoškou nemohu se dočkat až mě obejme, ale když na to zapomene, nikdy jí nenabídnu objetí místo jí.. nedokážu to. Někdy, když mi někdo nabídne objetí dokonce řeknu nebo spíše dám najevo.. ale no tak to přece není nutný.. stejně se pak ale štěstím bez sebe s dotyčným obejmu a užívám si to. Proč je to tak složitý.. proč je to podle táty vyjádření slabosti.. nebo že je to nechutný objímat se s někým silnější postavy.. není to nechutný.
Je pravda, že u jedné holky mi to příjemné skutečně není trochu smrdí a také už jí nemám za tak dobrou kamarádku jako jsem jí měla předtím, protože jsme asi moc jiný.. zkrátka si nesedíme.. ale zase naopak té nedokáži zase říct, že mě má raději nechat být.. a že si každá půjdeme jinou cestou.. také nedokáži vyjádřit, to co cítím.. asi ji nechci ublížit, ranit ji, ale po pravdě mám jí plné zuby. Proč nedokáži vyjádřit svůj názor.. pravda je pro mě něco, co dává mému životu smysl a i přesto se jí nevážím a lžu jak když tiskne, ale přitom to myslím dobře.. nechci nikomu ublížit, pak se to ale otočí proti mně.. možná jsou to jen výmluvy k tomu proč lhát… ale přitom lžu jen proto, abych to ulehčila sama sobě, protože pro mě to bude těžký. Vysvětlit to, přiznat to atd.. jsem fakt hrozná.. mám mluvit pravdu nebo ne.. pravdu, která může někdy ranit, ale také nemusí, a nebo lhát, abych to ulehčila sobě i ostatním.. toť otázka.
A pak, co s tím objímáním.. mám se naučit vyjadřovat své city nebo se na to vykašlat a poslušně čekat než mi ho někdo nabídne.. ale když já nejsem schopná se to naučit.. mám prostě zakódovaný v mozku, že se to nedělá, že je to ubohý.. známka slabosti.. ach jo nevím, co mám dělat.. však ono se to časem nějak vyřeší.. aspoň doufám.. ale kdy to časem přijde.. kéž by to bylo co nejdříve. Se mnou je to zkrátka těžký.. možná toto řeším úplně zbytečně.. vždyť je to hloupost.. maličkost, tak proč si tím takto lámat hlavu.. ale jak jsem již psala, pro mě to znamená mnoho…
A nakonec dopadnu takto 🙁 .. musím to brát pozitivně lepší než nic… aspoň ten polštář mě má rád 😀
Přes 6 let se věnuji focení, a ještě déle zkoumání přírody. Myslím si, že nejdůležitější je probudit lásku k přírodě již od útlého věku, a proto ukazuji dětem, jak je příroda dokonalá, a pomáhám jim se začátky fotografování, aby věděli, jak správně, rychle a jednoduše její krásu zaznamenat na snímky.
S radostí inspiruji mladou generaci v kreativním focení, protože skrz hledáček člověk vše vidí z jiného úhlu pohledu, a ráda je přitom učím spoustu nového o všem, co kolem sebe přitom v přírodě najdou.
Já se objímám jenom s nejbližšími lidmi a potom když mám radost… takže vlastně taky s nejbližšími 🙂
[1]: To je pravda, ale kde je ten zlatý střed?
uplne tento tvoj clanok chapem. tiez som z rodiny, kde si nevyjadrujeme city, hlavne slovami nie. ale objatia nie su zakazane, ani povazovane za nechutne, slabosske alebo nieco take. milujem objatia, ale kedze som odjakziva bola hrozne hanbliva a bojim sa odmietnutia, nikdy nie som ta, co objatie navrhuje. ale som neskutocne rada, ked ma niekto objime <3 vzdy sa tesim na chvile, ked sa zvitavam so svojou najlepsou kamaratkou, lebo ona dava super dlhe objatia a vzdy je to presne to, co potrebujem.
Napiš prosím článek o tom záhadném panu P.K., moc by mě to zajímalo
[3]: Já jsem taky nebyla moc oblíbená a vlastně moc nejsem ani teď.. možná proto se bojím někomu objetí nabídnout, protože je dost možný, že si ho nezaslouží, že mě za zády pomlouvá.. a nebo se také zkrátka bojím, že odmítne 🙁
[4]: Wow.. tak tato prosba mě skutečně překvapila.. to seš takovýhle fanda do mýho blogu jo.. skutečně mě to překvapilo .. samozřejmě, že mě článek na toto téma napadlo Pan P.K., má to ale pár háčků.. na té osobě mi moc záleží a kdyby si to náhodou přečetla.. mohla bych jí tím ublížit.. nebo by si mohla myslet, že jsem cvok.. a taky nevím jestli ta osoba úplně stojí o to, aby se o ní psalo, i když jen takto s jejími iniciály.. zkrátka vůbec nevím jak článek jménem Pan P.K. napsat.. abych osobě neublížila, neznělo to trapně atd… prostě je to hrozně složitý.. každopádně jsem ráda, že mi toto zase někdo připomenul a rozhodně o tom budu přemýšlet, i když se musím přiznat, že rada by mi skutečně bodla, ale jak radit, když ani nevíš o koho jde.. je to složitý… 🙁 Samozřejmě bych článek o této osobě napsat chtěla, ale nechci aby to vyznělo nějak blbě.. božíčku to jsem se rozpovídala, jak vidíš tak mi na dotyčném skutečně záleží a možná proto to držím v sobě..a nenapíšu to sem, protože je to až moc osobní a kdyby to četl někdo nesprávný.. možná by se to dalo i zneužít.. a nebo to jsou jen výmluvy a jsem líná.. i když to asi ne.. tak to necítím
[6]: Nějaká tajná láska? 🙂
[7]: No tak to těžko je o 30 let starší.. spíš obdiv jeho inteligence
[7]: věk v lásce nehraje roli.
[Smazaný komentář] láska a obdiv je taky rozdíl, ale jinak máš samozřejmě pravdu
Právě jsem vymazala asi 10 komentářů, co jsem udělala a které zde byly navíc, protože to vypadá, že to momentálně záhadně funguje až na tu závorku se smazaným komentářem.