Poděbrady & Poděbradská jezera

Prázdniny začaly už před nějakou dobou a my jsme se konečně vydali.. celá rodinka.. na první tremp.. jako vždy jsme sebou měli hromadu věcí.. plné auto.. i přes běžné neshody jsme konečně vyrazili do Poděbrad, kde se nachází pískovny s krásně křišťálově čistou vodou, která je velmi dobrá na potápění. U pískoven jsme byli již loni a moc se nám líbili, a proto jsme se rozhodli zde tentokrát přespat, abychom si krásu a pohodičku více užili. Musím uznat, že bylo skutečně šílené vedro, a tak jsme se museli hodně choulit do stínu. Čvachtali jsme se, trochu opalovali a četli si (dočetla jsem zde knihu Alchymista.. bude o ní brzo článek). Měli jsme s sebou také hromadu jídla, a tak nám skutečně vůbec nic nechybělo.

Strávili jsme tu dvě noci. Když se potápěl táta viděl prý metrového úhoře.. já jsem tentokrát neměla štěstí a viděla jsem jen malé rybky maximálně 15cm, ale vůbec mi to nevadilo.. vždyť i ty jsou moc pěkné a štiku jsem viděla loni.. tak holt nemohu mít stále tolik štěstí. Viděli jsme žábu, která ne a ne utéci.. zkrátka se odmítala hnout z místa, a tak jsem si ji mohla v klidu vyfotit.

Foteček mám hromadu.. tak doufám, že nevadí, když se o všechny s vámi podělím 😉

Viděli jsme však také něco mnohem zajímavějšího.. a nebyla to jen nudapláž s krásnýma klukama 😀 (ano přiznávám.. nic jiného v hlavě nemám).. viděli jsme také, což vás asi zaujme více, malou kukačku.. to bylo totiž tak.. přišli jsme na místo.. koupali se a najednou se z rákosí ozval příšerný kravál. Mysleli jsme, že je to hnízdo s malými ptáčky, ale když se druhý den kravál přemístil na strom, přišlo mi to podezřelé, a tak jsem to šla pořádně prozkoumat. A co nevidím? Dva malé ptáčky.. rákosníky obecné (Acrocephalus scirpaceus).. jak poletují sem tam o sto šest a oba krmí malou kukačku, která řve, hned jak slyší, že ji hledají a chtějí jí dát něco dobrého k jídlu.. když jsem byla malá četla jsem o kukačce v knížce, máma mi o ní vyprávěla a pak jsme se o ní učili ve škole.. ale vidět to na vlastní oči.. to je úplně něco jiného.. úžasné.. děsně zajímavé a zároveň trochu smutné.. ale to je hold příroda. A já? Já ji rozhodně nechci měnit, protože ona ví, co je správné, je dokonalá a já ji mohu jen pozorovat a klanět se před ní.. obdivovat ji. Toto byl můj biologický zážitek.

A nesmím zapomenout na motýlka, kterého jsem honila jak blázen.. než se nechal vyfotit 😀

Teď se však přesunu do města. Včera ráno jsme si vše zabalili a jeli se nasnídat do cukrárny v Poděbradech 😀 Musím uznat, že město je to nádherné. Lidé mi připomínali Prahu.. zkrátka se s nimi šlo normálně bavit o hloupostech.. táta se vybavoval o fotbale, o rybách.. já jsem se bavila s pejskaři.. mluvili o svých čtyřnohých přátelích a já zase o tom svém. Rozdíl byl však v tom, že zde nebyla hromada turistů a vládlo zde ticho a klid.

Na kolonádu nikdo nesměl s autem.. všichni si zde hezky pomaloučku jezdili na kolech (nemají vůbec převodovku, protože zde není třeba.. nacházíme se totiž v Polabí, což je nížina podél Labe a není zde široko daleko jediný kopec) a někteří dokonce na kolonádě z kola sesedali, aby si užili, krásný zelený trávník.. květy.. vodotrysky a sochy. Také zde nebyly desetipatrové paneláky, ale jen budovy maximálně tři čtyři patra.. všude byly staré stromy.. buky.. lípy.. smrky. Krása.

Na fotce to není poznat.. ale kolem dřevěné konstrukce tekla v „korýtku“ voda

Kdo chtěl mohl se napít z poděbradských pramenů.. které jsou však extrémně odporné.. nikdy v životě jsem nepila nic horšího. Léčit bych se zde tedy skutečně v lázních nechtěla.. voda také trochu smrdí.. asi nějakými sírany, či co já vím. Skutečně nedoporučuji. Dalo se zde ale najít i pítko s pitnou vodou.. a tím slovem „pitná“ mám namysli vodu, ze které se člověku nechce zvracet a nepos*** se z ní. 😀

Nevím, jestli to na fotce vidíte.. ale jsou zde dva stromy vepředu.. a mezi nimi je ještě jeden strom a u něj je ta PITNÁ voda 😀 Když nevidíte nevadí.. stejně jde zkrátka o to ukázat vám, ja je to tam pěkné a já myslím, že ty stromy jsou dokonalé.. opět se vracím k úžasné atmosféře.. na trávníku.. jak vidíte v zádu byla rodinka.. manželé a malé dětičky, co se kousek dál čvachtaly ve vodě.. moc se mi to líbilo. O kousek dál.. holka pod stromem ležící v trávě a poslouchající hudbu ve sluchátkách.. zkrátka všichni se tu podíleli na tom všudypřítomném poklidu.

Cítila jsem se tu jako doma.. jako kdybych tu žila odnepaměti.. když člověk chtěl.. mohl si zajít do obchodu a kupovat hadry.. člověk typu já.. se mohl vytratit někam, kde nikdo není a když ho samota omrzí najít nejbližšího člověka a pokecat 😉Ráj na nebi. Už jen cesta do Poděbrad a zpět byla úchvatná, protože nikde na polích nevidíte řepku.. nedivím se.. je tu nádherná černozem a na řepku by jí byla škoda.. na polích najdete zelí.. slunečnice či brambory, tak má vypadat krajina obhospodařovaná člověkem. Krásná černozem je tu cítit.. kvetou všude kytky.. vidět.. nádherné stromy.. vysoké.. mohutné.. statné.. a můžete ji i ochutnat.. na každém rohu strom obsypaný velkými meruňkami či špendlíky atd. Dokonalé.

Tahle fotka se mi děsně líbí.. nedokáži moc popsat proč. Přijdete na to někdo.. proč?

A takto vypadají květy z blízka <3

Skutečně nechápu mojí babičku, která zde žila a pak se
přestěhovala do Prahy.. přesně těch pár věcí, které mi na Praze vadí.. tady nejsou.. zkrátka se zde cítím skutečně svá.. takže já se sem možná jednoho krásného dne spíš nastěhuji z Prahy a potom opak rozhodně dělat nebudu.

A zde ještě místo, kde se pořádají různé konzerty.. lidé se tu sejdou pod širým nebem.. ve stínu stromů….

A na závěr mi nezbývá nic jiného než vám skutečně doporučit Poděbrady navštívit, myslím, že si tu každý najde něco, co ho zaujme… stejně jako já 😉

Musím to takhle utnout.. protože fotek mám zkrátka hromadu.. extrémně velkou.. myslím, že ale pointu jste pochopili.. zkrátka musíte jet do Poděbrad 😉