Moře

Nikdy jsem zatím nebyla u moře a je mi to staršně líto a někdy i trapné to přiznat..přišla jsem o hodně? Na fotkách vypadá moře úžasně, ale jak vypadá na vlastní oči kéž bych to věděla, ale nevím a proto se nechám unášet představami..
Ach moře, jak krásné jsi,
při západu i východu.
Jak krásné jsi,
při přílivu a odlivu.
Sluneční paprsky se odráží,
oslepují mé oči
a já se stejně koukám
na tu nekonečnou krásu,
co je kolem.
Svlékám se a jdu ti napospas.
Houpej mě na svých vlnách
a konejši ku spánku.
Stávám se tvou součástí,
podílím se na přílivu i odlivu.
Voda šumí,
vlny se zvětšují.
Slunce zapadlo
a jen měsíc osvětluje tu krásu.
Mořskou hladinu.
Tu čistou vodu,
průzračnou až je vidět na samé dno,
na dno mé duše.
Tam dole, na dně,
rybky se schovávají.
Korály všech barev
jim při tom pomáhají.
Ach moře, nikdy,
nikdy mě neopouštěj,
nenech mě odejít.

6 názorů na “Moře”

  1. Buď v klidu, k moři jsem se poprvé dostal až ve svých šestadvaceti a nic mi neuteklo, nakonec jsem měl možnost vstoupit i do takových moří, které jsem znal jen z mapy světa a vůbec jsem si neuměl představit, že bych se k nim dostal osobně :-).

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *