Co bude dál?

Každý člověk myslí na minulost či na budoucnost.. proč? Asi nám je to souzeno, se pořád trápit minulostí.. myslet na to špatné, co se stalo a nebo si představovat, co se stane. My lidé nedokážeme žít teď.. žijeme v minulosti a nebo v budoucnosti, ale nikdy ne teď.. zkoušela jsem to mnohokrát žít teď, užívat si té chvíle, co je teď a nebo naopak prožívat ten smutek, co je teď. Nejde to. Stejně to vždy dopadne tak, že začnu myslet na to, co jsem dělala včera nebo, že mě čeká písemka a nemyslím na to, že jsem teď s kamarády, nebo něco výborného jím u televize a že jsem s rodinou, vždy moje mysl přesměruje na něco jiného.. místo, abych prožívala, co je teď zabírám se hloupostmi.. buď tím, co jsem udělala v minulosti špatného, stejně už to nezměním a nebo tím, co se stane, stejně to co se má stát se stane a nijak to neovlivním, tak proč se tím trápit do předu, osud nezměním. Vím o tom, že tuto chybu dělám, ale prostě si nemohu pomoct, nedokáži prožívat to zlé, či to dobré co je teď, co je v tento okamžik, v tuto minutu, v tuto sekundu.. pořád jsem jinde a nevím, jak tomu zabránit, jak myslet na přítomnost a ne na ty hlouposti okolo ní.

Zvířata, když mají plné břicho něčeho dobrého užívají si ten okamžik.. já si sice lehnu do postele a užívám si, ale zároveň myslím na to, co budu dělat, co mě čeká a ne jenom zítra, ale i za deset dvacet let.. budu vůbec žít, co když mě přejede auto, nebo něco jiného.. říkám si, proč se tím trápit, ale stejně na to myslím.. a nebo myslím na to, co jsem neřekla, co jsem neudělala pro osobu, která už se možná do mého života nikdy nevrátí.. stejně už to té osobě neřeknu, ani už jí s ničím nepomůžu, tak proč se tím zaobírat.. proč se tím trápíme, když ani jedno neovlivníme, ani minulost, ani budoucnost.. proč? Znáte někdo odpověď? Já tedy ne. Podařilo se vám někdy, aspoň hodinu, dvě, žít v přítomnosti, žít v tento okamžik a ne nikde jinde?

(google.com)