Píseň o Viktorce

Opět jsem tu s četbou k maturitě.. tentokrát s tenoučkou knížečkou Píseň o Viktorce:

Krásná knížečka napsaná spisovatelem, který jako jediný Čech dostal NC za literaturu.. možná nezačnu samotným textem, ale nejdříve ilustracemi, které krásně doplňovaly, co si člověk přečetl, co si představoval při čtení.. Karel Svolinský nakreslil jednoduché, a přesto velmi nádherné malůvky, které dokonale umocnily význam veršů.

Přemístím se nyní přímo k textu.. k lyricko-epické básni od Jaroslava Seiferta, který chtěl dílem uctít Boženu Němcovou a i její dílo Babičku s nezapomenutelnou postavou Viktorky, která zemře poté, co zešílela z nešťastné lásky ke svému milému.

Na básních.. v podstatě na jakémkoliv jiném umění mě asi nejvíce fascinuje to, že každému se zalíbí něco jiného.. něco jiného upoutá jeho pozornost.. a tu mojí pozornost si v této knížce získaly hlavně následující dvě sloky.. jedna je spíše ze začátku, kdy autor zmiňuje Viktorku, když ještě žila a je mu smutno z toho, co ji v životě potkalo a možná se snaží najít viníka.

Velmi se mi líbí.. jak autor něžně vyjádřil něco, kvůli čemu by jiný měl chuť řvát a rozčilovat se.. z jeho veršů cítím, že ho to trápí, ale zároveň pokorně přijímá, protože zkrátka takový je život… smrt.

Následující verše jsou již z konce knihy.. rozhodně stojí za to, je sem přepsat, protože opěvují lásku.. jen pár slov a přitom mluví zcela za vše.. zcela dokonale vystihují obrovský význam lásky, která dává životu smysl. Jen pár slov, které bohatě stačí k tomu, aby autor vyjádřil přesně to, co chtěl.. vyjádřil, co by jiný nezvládl, i kdyby měl slov sebevíc.. takové autory obdivuji.. o takových si myslím, že si zaslouží ocenění, protože skutečně jejich díla mají smysl.. stručně a jasně řeknou, co si myslí.

Ještě jednu část musím zmínit.. báseň je rozdělena na 7 malých kapitol psaných jednoduchým rýmovaným veršem.. a každá z nich je uvedena nějakým prologem, který se nerýmuje (psán volným veršem) a je psán kurzívou.. vždy je to nějaká úvaha většinou o lásce, která nutí k zamyšlení, jako třeba tyto verše … jistě se na nich najde kousek pravdy.

Ten kdo poprvé pozná lásku.. zjistí jak nepopsatelný pocit to je a za žádných okolností se ho nechce vzdát.. opojný pocit, který hřeje u srdce, a proto je těžké se ho vzdát, když se něco pokazí.. proto si myslím, že má autor pravdu.. že dívka nemiluje milého ale lásku samotnou.

Celé dílo ale není jen opěvování lásky či litování Viktorky.. je to především dílo o Boženě Němcové, kde autor srovnává její život s životem Viktorky, protože obě ho neměly vůbec jednoduchý… z toho důvodu není báseň vůbec optimistická.. ale velmi pesimistická. Možná jen láska je zde vylíčena jako nádherný hluboký cit.. na druhou stranu je ale v knize řečeno k čemu až taková láska může vést, jak může skončit a rozhodně není vždy plná jen krásných rozkvetlých růží.

Velmi smutný je pak samotný konec knihy, který autor věnuje Boženě Němcové, líčí ji zde jako nemocnou, chudobou unavenou ženu, která už od života nečeká vůbec nic hezkého a jen dožívá zbylý čas, který jí byl dán… Bohem.. osudem.