O mojí maličkosti
Můj příběh
Za posledních pět let jsem se neuvěřitelně posunula kupředu. Studuji na Karlově Univerzitě obor Ekologie a ochrana přírody. Chodím na přednášky, koukám na ně na youtube či poslouchám podcasty a vše, co se dozvím, do sebe tak nějak zapadá a před mýma očima se rozprostírá nádherné puzzle jménem Matka Příroda. Konečně chápu, proč je tak úžasná, proč si zaslouží pozornost a proč ji miluji. Navíc celý puzzle umím zaznamenat na fotky, a tím jeho krásu ukazovat i ostatním. Dokáži ukázat emoce, barvy, pocity, vše krásné, co může člověk v přírodě najít, a to pomocí fotografií.
Dřív tomu tak ale nebylo. Chodila jsem, jako každý, po této planetě a neviděla vše úžasné kolem či neviděla vše, a už vůbec jsem si toho nedokázala vážit. Když jsem koukala na louku, viděla jsem jen zelenou a občas květ, a tak vypadaly i fotografie. Bez kreativity, nápadu, života. Zkrátka krása byla kolem mě, ale já ji neviděla či ne zcela, a už vůbec jsem to neuměla zaznamenat, aby se z toho mohli těšit i ostatní.
Nebyla jsem schopná si vybrat pořádný mobil či zrcadlovku, což se podepsalo na kvalitě fotek. Po pořízení zrcadlovky byl problém nastavit parametry, takže jsem fotila jen na automat. Proto se mi nedařilo vyfotit snímky, jaké jsem chtěla. Nebyl tam nápad, kreativita, světlo, nadšení. I když jsem si všímala přírody kolem, a stále více se mi líbila, neuměla jsem její krásu zaznamenat.
A tak jsem jen chodila na sociální sítě a tiše záviděla všem krásné fotky a namlouvala si, že je to vybavením za statisíce, a proto já nikdy dobře fotit nebudu a nebudu moci ukazovat ostatním, kolik krásy kolem je. Též jsem často nevěděla, co na fotkách mám za zázraky. Neznala jsem jména zvířat a rostlin a už vůbec nic jsem nevěděla o jejich životě.
Pak ale nastaly na mé cestě dva osudové okamžiky. První velký průlom byl ve focení, a to díky mojí mamince, která řekla, že když už se utratily peníze za zrcadlovku, tak bych se na ni měla naučit pořádně fotit. Přihlásila mě tedy na fotokroužek, kam jsem následně chodila dva roky a postupně se mi začaly rozkrývat všechna tajemství. Následně jsem si pořídila řadu knih, kde jsem vše dál studovala. Tolik nepovedených fotek na cestě k úspěchu. Tolik rozčilování, ale nakonec se vše začalo hýbat kupředu.
Druhý osudový zlom se týká samozřejmě biologie. Opět za ním byla moje maminka. Děkuji Ti. Přihlásila mě totiž na biologické soustředění Arachne, kde jsem poznala skvělou partu lidí, která má stejné zájmy jako já, a co se týče biologických znalostí, byli dost často napřed. Začala jsem s těmito lidmi trávit hodně času. Další soustředění Arachne, pak i Fluorescenční noci, sobotní přednášky na Karlově Univerzitě, víkendové akce, kde jsme měli přednášky, chodili na výlety a vše si prakticky zkoušeli – mikroskopování, pipetování, kroužkování ptáků. Pomalu ale jistě se mi odhalovalo tajemství přírody.
O nějakou dobu později jsem pak začala dělat dobrovolníka na Pražské pastvině, kde jsem opět nabírala praktické znalosti, ale i ty odborné a o další kousek později jsem se úspěšně dostala na Karlovu Univerzitu obor Ekologie a ochrana prostředí, kde opět získávám další znalosti ze světa přírody.
Nyní bych chtěla předat své znalosti Vám všem, abyste si nemuseli procházet stejnou strastiplnou cestou jako já. Už jen proto, že trvala řadu let, a přitom je to vše vlastně tak snadné, když ví člověk co a jak..
Proto tu pro Vás mám pro začátek eBook 5 bohatých tipů inspirace aneb kde brát múzu k focení, když mě zrovna opustí.
Nabyté znalosti si pak budete moci vyzkoušet v praxi na několika víkendových akcích, které pořádám. To vše pro Vás a Vaše ratolesti.
Vydejte se se mnou na cestu objevování přírody skrz hledáček fotoaparátu, už na Vás čeká za okny!
Něco málo o Sloním snu
Sloní sen byl původně blogem, pak jsem se od osobního blogu oddálila a rozhodla se vést web více "na úrovni", nyní se ale vracím zpět k osobnímu blogu respektive kombinace blogu a něčeho více odbornějšího. Uvědomila jsem si totiž, že nedokážu tyto dvě věci oddělit, potřebuji, aby jedna přecházela v druhou.
Sloní sen byl o tom, co mám ráda, naplňuje mě, činní šťastnou, a třeba by to mohlo udělat radost i někomu jinému. Psala jsem o sobě o svých přednostech, ale i o tom, že skutečně nejsem dokonalá. Budiž to někomu útěchou, jestli o sobě pochybuje. Nikdo není dokonalý 😉 Psala jsem i o věcech, které nesnáším, ubíjejí mě. Psala jsem blog hlavně proto, aby lidé se mnou diskutovali a já si mohla tříbit názory, abych je nějak obohatila a čtenáři udělali to stejné pro mě. Proto si velmi cením diskuzí v komentářích a hlavně konstruktivní kritiky. A nyní se k tomuto záměru zase postupně vracím, protože to je to co mi dává smysl, ale pokusím se to obohatit o články o focení, které budou hlavně vzdělávací pro vás a stejně tak i články o přírodě.
Trocha historie
Začínala jsem s blogováním na Blog.cz. Měla jsem několik blogů, ale vždy mě časem přestalo bavit na ně psát a také mě odradila jejich malá návštěvnost. Psala jsem třeba blog o nějaké zpěvačce a podobně. Následně jsem ale objevila téma, které mě pro psaní nadchlo. O čem jiném mohu psát tak dobře než sama o sobě. Sebe znám přece nejlépe. Snažím se blogem ukazovat, že je skvělé být jiný. Být svůj. Ukazuji ostatním, co mám ráda, co se mi protiví a tak dále. A to mi vydrželo až do teď.
Blog Sloní sen jsem si založila 21. února 2014 a jeho adresa byla sloni-sen.blog.cz. Je to již čtvrtým rok, co jsem udělala velké rozhodnutí a přemístila se na svou vlastní doménu sloni-sen.cz a tím se posunula ve svém blogování zas o stupínek víš. Bylo to pro mě velké sousto, a tak se blog na dlouhou dobu utišil. Teď to zkouším znovu, úplně jinak. Tak držte palce, abych to nevzdala.