Tak a je tu pro vás poslední část mé semestrální práce, kterou si nechci jen tak schovávat v šuplíku. Zde již na konci najdete zdroje, které v předchozích článcích nebyly. Snad to nevadí. Doufám, že jste se dozvěděli něco nového a práce se vám líbila. Dělala jsem ji vcelku dlouho 😉
Tak hurá do čtení!
Nejenom že požáry ovlivňují atmosféru, protože se při nich do ovzduší uvolňuje celá řada zplodin, ale
i atmosféra (počasí) ovlivňuje požáry. Požáry jsou ovlivněny následujícími faktory:
● relativní vlhkost vzduchu + úhrn srážek na daném místě (neboli jak moc je sucho)
● síla, směr a rychlost větru či jestli se vůbec vyskytuje
● délka a intenzita slunečního svitu a venkovního tepla během dne (Bojový řád jednotek
požární ochrany, 2001)
Rychlost větru ovlivňuje šíření požárů (viz Obrázek 2) a stejně tak sucho. Sucho ovlivňuje nejen
rychlost, ale i četnost jejich vzniku. Dalším důležitým faktorem je teplota. Není však tím
nejdůležitějším, protože požáry mohou vzplanout i v zeměpisných šířkách, kde je chladno.
Spouštěčem na takových místech je blesk či člověk. Na druhou stranu teplota má svůj vliv také.
Jediná místa, kde totiž požáry nejsou, jsou Arktida a Antarktida. Nejde jen o nízké teploty pro
vznícení, ale i pro všechny rostliny, které se tu kvůli nízkým teplotám nevyskytují a tím pádem se zde
nenachází biomasa, která by mohla hořet. V zeměpisných šířkách blíže k rovníku, kde již biomasa je,
se ovšem již může oheň vyskytovat a to i pod sněhem.
Požár také může ovlivnit sám sebe. Opět to uvedu na příkladu australských požárů. Požáry jsou zde
tak mohutné, že jsou schopné ovlivnit tamější počasí. Je zde kvůli nim obrovské teplo, vypařuje se
voda z krajiny a ta kondenzuje na částečkách popela (kondenzační jádra), když jsou částečky obalené
dostatečným množstvím vody, začnou z atmosféry vypadávat v podobě srážek – bouřek, při kterých
dochází k bleskům, které zakládají další požáry. V roce 2003 se v Austrálii utvořilo ohnivé tornádo
vlivem změn počasí, což opět založilo požáry na dalších lokalitách (Hanko, 2019).
Další příklad, jak požár ovlivňuje sám sebe, spočívá v tom, že se při něm vypařuje ohromné množství
vody z půdy, což následně vede k větší náchylnosti ke vzniku dalších požárů (Sehnalová, 2019).
Již bylo řečeno, že požáry mají na přírodu jak pozitivní, tak i negativní vliv. Jde totiž o to, že požáry
jsou nedílnou součástí přírody, a tak se ekosystémy mohly na ně adaptovat a přizpůsobit se všem
změnám, které obnáší.
Nejdříve se tedy podíváme na pozitivní dopady požárů.
Již bylo řečeno, že některé rostliny jsou na požárech závislé, protože jejich semena nejsou schopna
vyklíčit, dokud neprojdou vysokými teplotami (Petr, 2017). Dělají to tak schválně. Ví totiž, že když
projdou vysokou teplotou, vše okolo nich lehlo popelem, a tak najednou není konkurence, a proto
rychle vyklíčí. Zároveň jim popel z požárů slouží jako hnojivo do začátku (Krulík, 2014).
Velký význam požárů spočívá ve „vyčištění lesa“. Všechny popadané nahromaděné větve, stará tráva
a nemocné stromy shoří, čímž se uvolní místo pro nové, schopné jedince.
Díky přirozené požárové dynamice také vznikají různé habitaty, které tvoří pestrou krajinnou
mozaiku. Liší se například zapojením s ostatní vegetací. Na taková místa se pak vážou různé druhy
organismů, čímž se zvyšuje diverzita daných lokalit (EEA, 2009).
V nenarušené přírodě by negativní vlivy ve velké míře byly jen na úrovni jedinců, např. úhyn
popálených zvířat či shoření stromů, ale celkově by ekosystém lépe prosperoval (viz předchozí
kapitola).
Protože však člověk zasahuje do přírody, mají pak požáry vliv na celý tamější ekosystém. Jedná se
hlavně o to, že se člověk snaží požárům bránit. Člověk totiž vždy bere požár jako negativní. To ovšem
vede k velké akumulaci suché biomasy, která, když následně vzplane, má velmi ničivé účinky.
Nejedná se totiž už jen o malé lokální požáry, díky kterým vzniká přirozená mozaika, ale o požáry
velmi rozsáhlé např. v posledních letech požáry v Austrálii, Brazílii či na Sibiři. Tyto rozsáhlé požáry
mají fatální následky kvůli své velikosti. Do ovzduší se uvolní obrovské množství zplodin (oxid
uhličitý a oxidy dusíku), což ovlivní klima na dlouho dopředu. Místo aby zemřeli jen jednotlivci,
může vymřít celý druh (v tomto směru se řeší hodně ikonický medvídek koala). Pokud shoří rozsáhlá
plocha, trvá mnohem déle, než se znovu obnoví, protože je méně ostrůvku zeleně, které by spálené
lokality mohly znovu obnovit.
Hrozí také narušení celého potravního řetězce, což má značné následky na celý zdejší ekosystém.
Nebezpečí spočívá i ve velkém narušení vegetace, která je pak náchylná na různé druhy škůdců.
Pokud dojde k odlesnění horských oblastí, může dojít k sesuvům půdy (to ovšem lze brát i pozitivně –
tvorba krajinné mozaiky) či v zimě k častějším lavinám (Krulík, 2014).
Již jsme si řekli, že největší dopad na lidský organismus nemá samotný požár, i když samozřejmě k
popáleninám také dochází, ale hlavní problém je kouř, nedostatek kyslíku, který je nahrazen jinými
plyny, které se při hoření uvolňují a může dojít k udušení.
Člověk, který se ocitl v požáru má kouřem značně podrážděné sliznice, což vede ke zrychlenému
dýchání a vdechování čím dál většího množství škodlivin do organismu.
Škodliviny můžeme ke vztahu k člověku rozdělit na ty, které vedou k bezvědomí člověka (asfixyanty)
a látky, jež dráždí dýchací aparát a jiné smysly (např. zasažení očí) – iritanty. Dále jsou ještě
sloučeniny s nespecifickým či kombinovaným účinkem (toxikanty).
Nejvíc nebezpečným plynem, který je za největším počtem úmrtí při požárech je oxid uhelnatý.
Vyvíjí se při nedokonalém spalování a jeho úskalí spočívá v tom, že je bezbarvý a bez zápachu, takže
ho nemůžeme nijak zaznamenat. Váže se na krevní hemoglobin místo kyslíku, čímž se snižuje
množství transportovaného kyslíku v těle. Při dostatečném množství CO v krvi dochází ke
kardiovaskulárním problémům, které mohou přetrvávat, protože se jedná o plyn, jež se v těle
kumuluje a nezáleží tedy jen na koncentraci, jež se do organismu dostala, ale i na čase, jak dlouho
jsme byli CO vystaveni, a jak dlouho jsme mimo dosah požáru (Balog et al., 1998).
Dalším oxidem uhlíku je oxid uhličitý, který vzniká jako produkt hoření u látek bohatých na uhlík při
dostatečném přístupu kyslíku. Při koncentraci cca 5 % dochází u člověka k bolesti hlavy, zrychlenému
dýchání atd. a následně při koncentraci přesahující 10 % dochází ke smrti, protože dojde k ochrnutí
dýchacího centra mozku (HZS ČR, 2009).
V práci jsem zmíněny požáry skládek, proto je na místě zmínit kyanovodík, protože se uvolňuje při
hoření např. sylonu, umakartu, peří či palubních desek automobilů (HZS ČR, 2009).
Jedná se o velmi toxický inhalační plyn. Jeho toxicita spočívá v blokování výměny O2 a CO2 na
úrovni buněk a tkání, kde má dojít k „dýchání“. Na zasaženém člověku můžeme pozorovat
nepravidelné dýchání, vysokou tepovou frekvenci či zvracení. Při vysokých koncentracích upadá
člověk do bezvědomí a pak dochází ke smrti. Může se tak stát i během pouhých třech minut
(Brumovská, 2008) (Záchranný kruh, 2009).
Moje práce se pokusila shrnout vše, co lze říci na téma „Požáry a atmosféra“.
Téma je zásadní, protože oxid uhličitý je skleníkový plyn, který se uvolňuje při každém požáru a u
velkých požárů se ho do ovzduší uvolňuje skutečně značné množství (či při požárech rašelinišť), a tak
se požáry podílí velkou měrou na globálních změnách klimatu. Důležitým faktorem je, že se tak děje
hlavně nepřirozeně, protože většina požárů je způsobena lidským faktorem.
Další problém, proč se o požáry zajímáme, je jejich vliv na lidské zdraví. Vždy se jedná o negativní
dopady, které se liší dle látek, které se při požáru uvolňují do vzduchu. Směs látek je ovlivněna
hořícím materiálem a také tím, zda palivo hoří za dostatku, respektive nedostatku kyslíku. Největší
dopady na lidské zdraví či i samotné ekosystémy mají zplodiny, jež se uvolňují z materiálů,
vyrobených člověkem, protože takové látky (kyanovodík) se v přírodě běžně nevyskytují, a tak na ně
není organismus ani biotop připraven.
Bylo také zmíněno, že požáry jsou přirozenou disturbancí v přírodě, a proto je vhodné studovat, co je
ovlivňuje, jak se ovlivňují a jak ovlivňují atmosféru, protože to vede k hlubšímu pochopení celé
problematiky a můžeme s požáry lépe pracovat, aby měly na nás co nejmenší efekt či abychom jim
mohli předcházet.
Přes 6 let se věnuji focení, a ještě déle zkoumání přírody. Myslím si, že nejdůležitější je probudit lásku k přírodě již od útlého věku, a proto ukazuji dětem, jak je příroda dokonalá, a pomáhám jim se začátky fotografování, aby věděli, jak správně, rychle a jednoduše její krásu zaznamenat na snímky.
S radostí inspiruji mladou generaci v kreativním focení, protože skrz hledáček člověk vše vidí z jiného úhlu pohledu, a ráda je přitom učím spoustu nového o všem, co kolem sebe přitom v přírodě najdou.
„Raději než lásku, než peníze, než víru, než slávu, než poctivost; dejte mi pravdu.“ -…
Další ze série semestrálních prací. Tentokrát pro předmět Věda o udržitelnosti v řešení globální změny.…
V březnu jsem zde na blogu zveřejnila článek s názvem - Jsem v programu Year…
Další semestrální práce, která nechci, aby skončila jen u mě v šuplíku. Tentokrát jsem psala…
Dlouho na mém milovaném Sloním snu nepřibylo nic nového a přitom mám pár věcí v…
Rozhodla jsem se sdílet! Je to třeba. Do teď o tom věděli jen moji nejbližší,…