Slavičí údolí

Tyto fotečky už jsou trošku starší, ale to nemění nic na tom, že jsou moc pěkné.. Slavičí údolí, kam velice ráda zajdu na procházku se psem, je zkrátka okouzlující.

Tato fotka je velice zvláštní.. sice asi není moc poznat, co na ní je, ale jinak je moc pěkná.. je to takový malý vodopád na potůčku, který tam teče.. voda se třpytila za svitu slunce jako diamant 😉

Toto jistě poznáte.. to je sluníčko mezi stromy, už začalo trošku zapadat a vypadalo úchvatně..

Tady je jen slunce… to slunce, které osvětluje každý den a rozpustí tu nekonečnou noc.. tmu

A na závět ještě poslední fotečka stromu.. byl krásně osvětlen sluncem a těch ptáků, co na něm bylo a zpívalo.. jejich hlas byl slyšet na míle daleko.

Není nic hezčího než Slavičí údolí a moc ráda ho fotím.. moc ráda se pokouším o to zachytit tu krásu, ale stejně nevím jestli se mi to úplně povedlo.. fotka je jen obrázek a to je vše.. neslyšíte jí.. můžu vám jen vyprávět o tom zpěvu těch ptáčků.. necítíte jí.. můžu vám jen říct, že tam byla spousta fialek, pampelišek i sedmikrásek a ty tak krásně voněli.. nemůžete si ani sáhnout na ten strom na jeho kůry, nemůžete s té fotky cítit, jak dýchá, jak je plný života. Neslyšíte zvuk potůčku, jak si to žene krajinou.. neslyšíte ani t ticho, co tam bylo.. žádný zvuk aut, motorek..silnic a dálnic jen příroda a vy.. fotka vám toto nedá a proto nejde zachytit tu krásu.. toho okamžiku, kdy tam jen tak stojíte a vše, co se vám teď snažím popsat je opravdové a ne jen ve vašich představách..