Oblíbená píseň

Obě dvě ve mě vyvolávají smutek. Všechny vzpomínky se ve vteřině vyplaví na povrch a souží srdce, které se snažilo na ně zapomenout. Pouštím se je, protože se mi vždy uleví. Člověk se vybrečí a bolest se postupně na čas zase vypaří. Ta druhá mě,ale rozbrečí jen někdy, proto vítězí ta první. Také tu první znám déle. Dříve byla ona Ta jedniná píseň. Teď poslouchám Si sám a úplně cítím, jak moje vzpomínky vystupují napovrch… přemýšlím o minulosti, o budoucnosti bez rodičů, bez brášky. Slzy už se snaží prodrat ven, hrdlo se sužuje stezkem po blízkých z minulosti. Písnička končí a já si jí pouštím znovu, abych se opět vrátila zpět do minulosti, která byla tak úžasná. Krásné to bylo dětství, když jsem ještě neznala bolest, na srdci nebyly jizvy, které by mě ničily den za dnem. Konečně úleva bolest vyplavalav podobě slz. Teď jdu zase do budoucnosti, ve které číhá smrt, časem z ní bude minulost a bolestivé vzpomínky, které mě souží již teď. Ve stáří poté srdce pukne pod tlakem všech těch jizev, které ho zaživot postupně drtily.

A na závěr jsou zde ještě ty písničky:

1)

2)