Městečko Bezpráví

Výjimečně za poslední dobu nepíši článek o povinné četbě. Tentokrát jsem tu se slohovou prací, kterou jsem ve škole psala. Měli jsme za úkol vybrat si nějaký název města z několika možností a napsat příběh o tom, jak název města vznikl. Já jsem si vybrala název města Bezpráví a takhle to s ním dopadlo:

Milí vnoučci, posaďte se už ke krbu, ať mi nezmrznete. Vzpomínáte, jak jsem vám vyprávěl pohádky, když jste byli ještě děti? Teď jste dospělí, ale pro mě jste stále děti. Když jsme se tu opět po roce na Vánoce sešli u plápolajícího ohně, chci vám zase vyprávět. Možná zas něco trochu pohádkového, ale hlavně s dobrým koncem.

Nedávno jsem četl knihu, kde se psalo, jak je čeština krásný jazyk, ale bohužel postupem času má každá nová generace menší a menší slovní zásobu. Někteří už neví, co je česlo, i když se stále používá. Jiní zas neznají slovo peán. No a pak jsou tu slova, která třeba lidé znají, ale nepoužívají je. Mně se moc líbí například slovní spojení „hvězdy klokotaly“. V knize se také psalo, jakým způsobem, které slovo vzniklo. Byly tu vysvětleny i některé názvy měst. Ke každému z nich se poutal nějaký příběh. Ve městě Jedovary bojovaly dvě ženy proti sobě, jejich život byl plný intrik a nakonec? Pořádala se hostina, na které obě přimíchaly jed do jídla té druhé a zemřely. Město Zlosyň má zas svůj název podle muže, který natolik nepřál štěstí svému otci, že ho vyhnal z jeho vlastního domu a z otce se stal nuzák potulující se krajem možná až do teď. Mně se ale nejvíce zalíbil příběh o městě Bezpráví.

Město se nacházelo zapomenuté uprostřed hor, a proto zdejší starosta nebyl pouhým starostou, ale stal se téměř králem. Když ve funkci začínal, byl to velmi hodný postarší pán. Časem mu ale začalo vadit spát na stejné posteli jako jeho služka, přestalo mu chutnat jídlo, které si objednal, když přišel do hospody popovídat si s přáteli. Jeho pýcha narůstala, někteří lidé se mu začali vyhýbat a postupem času ani on nestál o jejich společnost. Bavil se jen s dobrými přáteli od dětství, ale ani ti časem pro něj nebyli dost dobří, a tak přestal chodit do hospody, jen si celé dny vykračoval po městě v luxusním kabátě, který si nechal ušít na míru za svůj celkem slušný plat starosty.

Lidem se žilo dobře, každý měl svou práci, a proto neměli důvod se starostou zabývat. „Je sice namyšlený, ale máme se dobře, tak co?“ Pak však přišla změna. Když si lidé přestali starosty všímat, chtěl nějak upoutat jejich pozornost, a tak se rozhodl, že si koupí nové boty. Občas se našel někdo, kdo mu nové boty pochválil, a starosta byl zase spokojený. Boty ale nezůstanou nové napořád. Opět musel nějak získat pozornost lidí, jinak by se cítil opuštěný. Tentokrát se rozhodl, že si koupí nový bazén, který mu bude každý závidět, a on bude opět středem pozornosti.

Tak to šlo měsíce stále dokola. Problém však nastal, když starostovi došly peníze. Musel si nějak přivydělat, a tak když nějaký zloděj něco ukradl, byl propuštěn až poté, co zaplatil pětkrát tolik než byla hodnota věcí, které odcizil. Rozhodnutí nenechalo dlouho čekat výsledkům. Postupem času se začal počet zlodějů snižovat, a tím pádem starosta opět neměl dostatek financí. Tentokrát už mu totiž nestačil kabát či bazén, nyní chtěl rovnou celý dům.

Naštěstí nebo spíše naneštěstí dostal další nápad. Rozhodl se, že bude chodit po městě a hříšníky si najde sám.

Když v krámě někdo rozbil omylem vázu, starosta ho poslal do vězení. Přišel jsi pozdě do práce? Do vězení s tebou. Ujel ti vlak? Šup do vězení, dokud mi nedáš peníze za deset lístků na vlak.

Lidem se samozřejmě velmi rychle začal tento teror krutě nelíbit. Komu si ale stěžovat? Co dělat? Jak mu v tom zabránit? Vždyť na něm byli závislí. Zařizoval všechny dovážky potravin do města. Mnoho lidí pracovalo pro něj a při jeho odstoupení by přišli o práci a neměli by co k jídlu. Každý se tedy snažil dodržovat všechna nová přikázání, aby starostovi nemuseli nic platit. Protože si ale lidé dávali pozor, co dělají, starosta opět neměl peníze a všechna přikázání byla ještě mnohem horší než dříve. Nakonec si lidé uvědomili, že nebudou mít co, jíst, ať je, či není starostou, pokud rychle nenajdou nějaké řešení.

Zjistili, že značnou část peněz, kterou dají starostovi, on dá strážníkům, kteří poté každého zavřou. Rozhodli se tedy, že každou korunu, kterou se jim v teroru podaří ušetřit, dají do společné kasy a následně sumu peněz dají přímo strážníkům, a tím si získají jejich přízeň, kterou neměli jen z toho důvodu, že se strážníci báli, aby neskončili o hladu jako všichni ostatní. Díky tomu to moudrému rozhodnutí se podařilo město od nadvlády starosty vyprostit, starosta byl vyhnán a město zachráněno. No… a aby si navždy obyvatelé města pamatovali, jak strašné může být, když člověk přijde o svá práva, dali si výstrahu do názvu města a pojmenovali ho Bezpráví.

Stejně jste jako malé děti. Všichni spíte, ale hlavně že máte velké řeči a říkáte si dospělí.

Opět bych chtěla jen na závěr zmínit, že toto je moje nová doména dříve jsem byla na blog.cz, ze kterého jsem odešla. Doufám, že se změna vyplatí a budu mít na svém blogu spoustu věrných čtenářů a hromadu nových, které mě hlavně svou kritikou posunou dál v mé bloggerské práci. Jinak řečeno budu ráda za každé vaše připomínky, ale samozřejmě nejvíce mě potěšíte, když začnete odebírat newslettery, což lze snadno zařídit dole v menu. 😉