Havelské posvícení

Dnes jsem byla na Havelském posvícení.. no spíše jsem jen procházela mezi tou spoustou krámků a snažila se co nejdříve vymotat z toho davu. Cítila jsem se hrozně.. všude lidi.. kravál a ten děsný smrad. Vládli tam jen peníze.. Každý se snažil vypadat co nejlépe. Nafintěné barbíny a 70.-ti letá baba, která si myslela, že ze sebe udělá dvacetiletou štětku.. ta štětka se jí povedla, ale dvacítka z ní nebyla a ještě k tomu měla pomalu dva metry.. neuvěřitelné. Každý který tam procházel si hrál na milionáře, který si vybírá, co si nakoupí. Vládly tam peníze ve své plné síle a mě se z toho dělalo šoufl. Malinké děti si nechávaly trapně pokreslit obličeje.. tohle asi nikdy nepochopím. A já uprostřed toho všeho v teplácích, nenalíčená ani nevím jestli jsem se ráno česala či myla zuby.. prostě něco jako bezďák a uprostřed těch lidí jsem si připadala tak sama.. vše se na mě hroutilo.. a pak ještě nějaký teplouš na pódiu, který si myslel, že umí zpívat a já jsem málem ohluchla. Možná jsem vypadala jako bezďák, ale cítila jsem se v tom dobře.. protože to jsem já. Nezáleží mi na tom, jak vypadám, co mám na sobě.. hlavní je, že se v tom cítím dobře.

Potřebovala jsem se vám aspoň trochu vypsat, sice se mi moc neulevilo, ale to je vedlejší.. toto je můj pohled na lidi.. nesnáším je.. a čím jsem starší, tím je to horší. Jsem prostě „přírodní tip“. Miluji přírodu a nejlépe mi je v její náručí a ne uprostřed betonu a mezi tunou lidí a hluku.. klid a mír, který příroda dává.. to je to co mě naplňuje a zároveň ubíjí, protože toho je nedostatek.

Myslím, že to rozhodně není naposled, co tady něco takového píši, protože toto mě ubíjí stále a za poslední půl rok ještě víc než kdy dřív. Což navazuje na Pravdu, o které jsem již párkrát psala.