Gerald Durrell – O mé rodině a jiné zvířeně (My Family and Other Animals)

Kniha, jak sám autor píše, ale zdaleka není jen o přírodě, avšak i o jeho rodině, která se mu tak nějak sama vkrádá do textu. Není to příběh jen o přírodě, ale i o celé jeho rodině, jež je stejně uhozená stejně jako on sám. Každý je zde originál. Gerald Durrell jeho tři sourozenci – Margo, Larry, Leslie a skvělá maminka, která každého z nich podporuje v tom, jaký je a snaží se jim dát maximální volnost.

Konverzace, které mezi sebou vedou mi připadají tak strašně známé, tak typické, naprosto stejné jako se vedou v naší rodině. Každý si mluví o tom svém a stejně jejich soužití dohromady je dokonale harmonické. Nedají na sebe dopustit. Kdo to nezná, nepochopí. Kdo to zná, absolutně se v tom vidí a přijde mu to vtipné, uklidňující atd. Zkrátka nepopsatelný pocit. Člověk se cítí jako doma. Dává mu to klid do duše, že není jediný, kdo je takhle šílený a má takhle praštěnou rodinu, zároveň samozřejmě naprosto úžasnou.

Přece jenom je ale stále znát, že to psal biolog a příroda je tu všude. Například, když je tu nějaký popis osoby, má překrásné pomněnkové oči či orlí nos atd. Jsou tu také okouzlující popisy přírody jako třeba v této ukázce.

Jestliže jste se ubírali přímo přes tuto šachovnici a nevytrhovali vás žádní známí ani vaši pozornost neodpoutávaly želvy klapavé, které sklouzávaly z blátivých břehů a pleskaly sebou do vody, ani náhlý vrzavý bzukot vážky, přelétnuvší kolem vás, přišli jste nakonec na místo, kde se všechny kanály rozšiřovaly a mizely ve veliké mnohoakrové písčité pláni, zbrázděné do nekonečných úhledných rýh přílivem minulé noci. Zde dlouhé, klikaté řetězy splavenin vyznačovaly pomalý ústup moře, kouzelné řetězy plné barevných mořských chaluh, mrtvých mořských jehel, korků z rybářských sítí, které vypadaly na docela pěkná chutná sousta – jako řezy šťavnatého ovocného koláče -, střepů lahvového skla, přílivem a pískem zbroušených a opracovaných na průzračné drahokamy, lastur ostrých jako ježci, jiných opět hladkých oválných a jemně zarůžovělých jako nehty nějaké utopené bohyně. Toto byl i kraj mořského ptactva; bekasin, ústřičníků, morčáka velikého, rybáka, rozptýlených v malých ubreptaných hloučcích na pokraji moře, kde táhlé vlnky mířily k pevnině a třískaly se v dlouhém křivolakém okruží kolem drobných kopečků písku. Pocítil-li člověk hlad, právě zde se mohl brodit mělčinami a nachytat si tučné, průhledné garnáty, které za syrova chutnají sladce jako hrozny, nebo mohl rýpat palci nohou tak dlouho, až našel žebrované srdcovky podobné ořechům. Člověk mohl takové srdcovky přiložit konci jednu ke druhé, „pantík proti pantíku“, a potom ostře zakroutit každou rukou jiným směrem, a jedna druhou krásné otevřela; obsah mušle, třebas maličko gumový, chutnal jako mléko a byl velice lahodný…

Jsou zde popisy, jak dělat některé věci. Jako na konci ukázky, kterou jste si teď přečetly. Zkrátka knihu mohu rozhodně doporučit. Odpočinková. Čtenář se u ní pobaví. Ví, že vše dobře dopadne.

Protože se často bavím s lidmi, kteří milují přírodu jako já, přišlo mi ještě také hrozně úsměvné, když jsem v knize četla slova, která někdo z mých přátel často používají. Zjevně knihu taky četli, někteří určitě, však jsme se o panu Durrellovi taky bavili. Mnoho z nás má totiž pana Durrella na seznamu autorů, které mu nějakým způsobem ovlivnili život a tak. (Když nad tím tak přemýšlím mohla bych udělat článek o knihách, které ovlivnily můj život. Docela by to zajímalo mě samotnou a vám doporučím pár hezkých knížek )

Tento člověk udělal skutečně mnohé pro popularizaci vědy a je jedním z mých velkých vzorů. Proto si přečtěte tuto knihu vy i s dětmi, ať mají také vzor, ať mají kolem sebe lidi jako byl on, protože takoví lidé stále jsou a zaslouží si pozornost. Já přeji všem, aby takové lidi měli kolem sebe, tak jako já. Je to neuvěřitelné štěstí.