Čas říct sbohem

Je čas říci sbohem svému starému životu a začít znovu..od začátku a jinak..

Stalo se vám, někdy, že jste takto uvažovali.. mně ano a ne jednou. Dřív jsem si to říkala mockrát, ale je to asi půl roku, kdy jsem si řekla, teď se změním skutečně.. už nebudu brát ohedy na ostatní, ať se klidně postaví na hlavu. Rozhodla jsemse být konečně sama sebou na nic si nehrát.. nedělat to co dělá větčina, ale jít si svojí cestou.. svojí nevyšlapanou cestou, která mě může zavést sice do problémů, ale budu moci v klidu říct můžu si za to sama a taky si to sama vyřeším podle sebe a ne tak, jak by to většina považovala za správné.. mě je většina ukradená. Když však toto píši, tak mě napadá, že teď patřím do skupiny, kteří říkají mě jsou ostatní ukradení, ale tak co, každý musíme někam patřit a podle mě je rozhodně lepší patřit sem, než patřit mezi nafoukané barbie či snad někam, kde je to ještě horší.

Rozhodla jsem se říci sbohem tomu, co omezovalo mé pravé já a čemu se šlo vyhnout.. pochopitelně, že i teď jsou jistá omezení, ale těm se bohužel nedá vyhnout.. jako je třeba.. učit se to co mě nebaví a ještě je to k ničemu.. tyto školní věci byse zkrátka měl naučit každý.. bezvyjímek.. a je jedno do jaké skupiny patří.

Teď si žiji v rámci možností podle svého.. za svoje činy nesu zodpovědnost jen já, což někdy nemusí být úplně to nejlepší, ale má to i své plusy, protože zase ostatní na mě nemohou házet své činy.. stejně tak jako to nemohu házet já na ně.. chovat se tak „jak uznám za vhodné“.. avšak v rámci, ktrý nepřesahuje zákon je super. Cítím se svobodná, i když jsem vlastně v okovech.. mou mysl nemohou připoutat.. a to je ta jediná svoboda, kterou teď mohu mít.