Být tebou.. být na tvém místě, udělala bych to či ono.. ale ty nejsi na mém místě tak mlč.. to je to první, co mě napadne, když mi někdo něco takového řekne. Dokáže mě to skutečně vytočit. Akorát slova, která se rozplynou a vůbec nemají význam. Nejsi na mém místě a nevíš, co bys udělal.. tak raději nic neříkej a stůj při mně a když tak mi pomoc, když mi tedy chceš nějak pomoci, ale slovy mi skutečně nepomůžeš.. nebo aspoň ne těmito.
Říkám si… Být tebou, bylo by mi fajn, ale přitom dobře vím, že i kdybych tebou byla zase bych si stěžovala na něco jiného než teď.. a byla bych na tom stejně. Je to zkrátka v nás.. chtít stále víc a víc.. dřív jsem byla na dně.. mně ale nestačí stát nohama na zemi.. já opět sním o tom, jak létám. Ale po letu následuje pád či přistání.. nelze létat donekonečna, ale to si odmítám připustit.. chci zkrátka létat a opět mi nestačí to, co mám a málo si toho vážím.
Vím, jak ohromné mám štěstí, ale stále chci víc a víc.. proč? Proč nemohu být spokojená, aspoň jednou, s tím, co je teď? Nevím.. to skutečně nevím.. prostě taková jsem.. jsou takoví všichni a nelze s tím nic dělat nebo snad ano? Těžko říct
Píši po dlouhé době.. vlastně ani nevím, co.. asi to, co mě jako první napadne.. možná je to zmatečné.. možná ne.. nevím a vlastně mě to ani teď nezajímá.. zkrátka potřebuji právě teď něco psát.. cokoliv.. potřebuji rejdit prsty po klávesnici a psát.. cokoliv.. prostě mozek říká piš. Ty říkáš.. Být tebou.. přestal bych psát.. píšeš hlouposti, ale já nejsem ty.. já zkrátka právě teď potřebuji psát, tak mi v tom nebraň a když tě to nebaví číst, jednoduše to nečti.. nikdo tě nenutí.
Jsem zmatená ze všeho, co se děje kolem mě.. mám chuť psát, ale kupodivu ne o té zmatenosti.. ale prostě jen psát.. jen řadit písmenka za sebe a nepřemýšlet.. nepřemýšlet o ničem.. jen na chvíli upustit páru a psát, to co mě napadne jako první.. možná je to bláhové.. možná….. těžko říct.
Proč ale píšeš Žolando? Už tolik týdnů si nenapsala ani čárku a nevadilo ti to a teď.. píšeš hloposti, to se na to rovnou můžeš zase vykašlat a nepsat vůbec nic.. jak jednoduché by bylo zmáčknout delete.. ale já to neudělám.. já totiž klikám na Zveřejnit.
Přes 6 let se věnuji focení, a ještě déle zkoumání přírody. Myslím si, že nejdůležitější je probudit lásku k přírodě již od útlého věku, a proto ukazuji dětem, jak je příroda dokonalá, a pomáhám jim se začátky fotografování, aby věděli, jak správně, rychle a jednoduše její krásu zaznamenat na snímky.
S radostí inspiruji mladou generaci v kreativním focení, protože skrz hledáček člověk vše vidí z jiného úhlu pohledu, a ráda je přitom učím spoustu nového o všem, co kolem sebe přitom v přírodě najdou.
Zde najdete můj příběh…
View Comments
Milá Žolando, nemůže tě pochopit, protože nezažil, až teprve zažije to samé, pochopí, tedy možná..., muži mají jiné myšlení, zcela jiné, natož pochopení a emoce.
[1]: Díky za krásný komentář.. i když ten minulý čas v té poslední větě